Historie osídlování souostroví Svalbard / Špicberky začíná až po jejich objevení holandským mořeplavcem Barentsem na konci 16. stol. Od 17.století se zde na kratší i delší dobu usidlují lovci velryb, tuleňů, ledních medvědů a polárních lišek. Koncem 19. století zde začíná průzkum ložisek nerostných surovin a jejich těžba. Jako jediná efektivní se ukazuje těžba uhlí , která vrcholí na přelomu 20. a 21. století. Ve 20. letech 21. století je i tato těžba prakticky úplně utlumena. Během naší plavby jsme narazili několikrát na pozůstatky dřívější činnosti člověka. Samozřejmě nejrozsáhlejší artefakty jsou v Longyearbyenu, kde se přes 1200 let těžilo uhlí. V Ny-Ålesundu se zachoval krátký úsek železnice i s lokomotivou a nákladními vagony. Na řadě dalších míst byly více či méně zachovalé lovecké a průzkumnické sruby, lodě, konstrukce na sušení kožešin a někde i hromady velrybích kostí, jako pozůstatek masového lovu velryb. V Gravnesodden je (na Špilberkách ojedinělý) hrbitov, kde jsou uloženy ostatky zdejších osadníků ze 17. a 18. století.