Tádž Mahal – úžasná stavba s příběhem

Vstupní brána

Tádž Mahal dal postavit moghulský císař Šahdžahán jako hrobku (tadž = hrobka) pro svoji manželku Mumtáz Mahal, která zemřela roku 1629 ve věku 36 let při porodu čtrnáctého díděte. Stavbu celého areálu Tádž Mahal, ke kterému patří rozsáhlé vodní zahrady, mešita, dům pro hosty a pompézní vstupní brána, budovalo 20 000 lidí více než dvacet let. Na stavbu padlo kolem 500 kg zlata a celkem přišla císaře a „daňové poplatníky“ na 41 miliónů rupií, což v té době byla neuvěřitelná částka.

Fotíme a fotíme

Takové hospodaření s rodinným majetkem se příliš nelíbilo Šahdžahánovu synovi Aurangzébovi, zvláště když císař Šahdžahán začal na druhém břehu řeky Jamuny stavět i svoji hrobku. Milého tatínka zbavil moci a zavřel ho do domácího vězení ve věži Červené pevnosti, odkud každý den až do své smrti pozoroval místo posledního odpočinku své milované manželky.

Tádž Mahal je považován za vrcholné dílo moghulské architektury, kde se mísí vlivy perské, indické a islámské a které má představovat obraz rajské zahrady. Vlastní hrobka je postavena z bílého mramoru a je jemně zdobena florentskou mozaikou, drobnými reliéfy a vykládanou kaligrafií. Zvláště florentská mozaika „Pietra Dura“ je zde dovedena k dokonalosti. Barevné úlomky polodrahokamů zasazené do bělostného mramoru tvoří rozsáhlé květinové vzory.Vedle zahrad a umělých jezírek k Tádž Mahálu patří příběh zamilovaného císaře, který se nedokázal vyrovnat se ztrátou milované ženy, přestože měl ještě dalších osm manželek.

První ranní paprský obarví Tadž Mahal do růžova

Myslím, že tento příběh je pro většinu Indů jakýmsi symbolem lásky, věrnosti a manželství. V každém případě nám díky velkému žalu jednoho císaře zůstala úžasná stavba, která byla právem roku 1983 zařazena do seznamu kulturních památek UNESCO.Vybaveni základními teoretickými poznatky vyrážíme ještě za tmy z našeho hotelu směr Tádž Mahal. Skupina policistů s pořádnými klacky nás usměrňuje na záchytné parkoviště asi 3 km od Tádž Mahalu, odkud dál musíme autobusem na elektrický pohon nebo rikšou.

Pohled na hrobku z vedlejší mešity

Před bránou do areálu nás vítají dvě předlouhé fronty, které končí u „Check pointů“, kde se před vstupem provádí skutečně důkladná osobní bezpečnostní prohlídka. Místní zvyky vyžadují, aby byly zvlášť kontrolovány ženy a zvlášť muži. Náš průvodce nás vybaví vstupenkami a zasune kamsi doprostřed fronty. Pánská fronta se posouvá rychleji, takže se asi za deset minut dostáváme do areálu Tádž Mahalu. Nejprve nás překvapí úžasná čistota, která neuvěřitelně kontrastuje se standardem indických měst. Vzpamatováváme se však rychle a než se „odbaví naše holky“ fotíme překrásně nasvětlenou vstupní bránu, která je podobně jako ostatní vedlejší stavby postavena s okrově-červených bloků.

Pro místní lidi je návštěva Tadž Mahálu svátek

Za branou se už otevírá zahradní prostranství, které v pozadí uzavírá hrobka s mešitou po levé straně a téměř identickou stavbou domu pro hosty vpravo. Vše je zamlženo ranním oparem, což ještě víc podtrhuje romantiku tohoto místa. Když se už dost pokocháme snovým výhledem na bělostnou hrobku, snažíme se zachytit atmosféru na druhé straně digitálních fotoaparátů. Lidé fotí, koukají, drží se za ruce, líbají se,… Nahoře za vstupní branou začíná být těsno, a tak se pomalu vydáme podél bazénů a užíváme si odrazů z vodní hladiny. Jak sluníčko povyskočí, opar se ztrácí a světlo začíná mít medový nádech. I když návštěvníků povážlivě přibývá, neztrácí se zde atmosféra klidu a pohody. V areálu Tádž Mahalu už lze jen těžko nalézt originální motiv pro fotografování, přesto vám to nedá a fotíte a fotíte a fotíte.Praktické rady pro návštěvu:Do areálu vyrazte co nejdřív. Počítejte s tím, že parkoviště je 3 km od vstupu. Kvůli prohlídce si s sebou vezměte jen foťáky a vodu. Počítejte s frontou a osobní prohlídkou. Na návštěvu Tádž Mahalu si plánujte alespoň 2 hodiny, abyste si mohli vychutnat atmosféru příběhu i stavby.

Indie 2/2010