Arassariové - malí pestří ptáci
České rodové jméno arassari má původ v jazyce Tupi, v jazyce jednoho z původních etnik Jižní Ameriky. Znamená malý pestrý (nebo zářivý) pták. Myslím si, že výraz malý souvisel se srovnáním s výrazně většími tukany. Jméno nejprve přejali Portugalci a z portugalštiny se dostalo do dalších evropských jazyků.
V češtině toto rodové jméno mají příslušníci tří rodů z čeledi tukanovitých:
a) rod Aulacorhynchus
b) rod Pteroglossus
c) rod Selenidera
Ve většině ostatních jazyků (angličtina, španělština, portugalština..) se obdoba rodového jména arassari užívá jen u rodu Pteroglossus.
Rod Aulacorhynchus
Rod Aulacorhynchus zahrnuje 13 druhů zelených arassariů (menších tukanů/tukánků = toucanets), kteří obývají oba americké kontinenty od jižního Mexika až po severní Bolívii. Jejich domovem jsou vlhké, převážně horské lesy. Délkou těla 30 až 44 cm patří k menším příslušníkům čeledi tukanovitých. Žijí v párech nebo malých skupinkách. Živí se převážně ovocem, ale smlsnou si i na hmyzu nebo vejcích.
Společným znakem všech druhů tohoto rodu je převážně zelené opeření prakticky na celém těle. Výjimkou a jedním z rozlišovacích znaků jednotlivých druhů je opeření obličejové části kolem oka a krku a zbravení neopeřené kůže kolem očí. Hlavním druhovým rozlišovacím znakem je zbarvení zobáku.
Prvního zástupce tohoto rodu jsme fotili poměrně z velké dálky v rezervaci Rio Blanco na západních svazích Centrálních And. Byl to Aulacorhynchus albivitta griseigularis. Dříve byl tento druh považován za poddruh arassariho smaragdového (Aulacorhynchus prasinus albivitta). Tento arassari doposud nemá české druhové jméno. Jeho identifikačním znakem je především žlutá horní část zobáku. Spodní část je skoro celá černá, u kořene tmavě kaštanová. Tento znak vylučuje záměnu s arassari rudokostřecovým (Aulacorhynchus haematopygus haematopygus), který se v této oblasti rovněž vyskytuje, má však téměř celou dolní i horní část zobáku tmavočervenou s výjimkou úzkého světlejšího pruhu v horní části zobáku a uprostřed spodní části zobáku přechází tmavočervená do černé
Právě tento druh arassariho rudokostřecového (Aulacorhynchus haematopygus haematopygus) jsme si doslova vychutnali v usedlosti paní Dory (La Finca El Descanso Dona Dora) v Západních Andách. Pojídal zde snad čtvrt hodiny ovoce ze stromu přímo naproti naší pozorovatelně.
Posledním z arassariů, kterého jsme v Kolumbii nafotili, byl Aulacorhynchus calorhynchus - opět bez českého rodového jména. Vyfotili jsme ho těsně před odjezdem na stromě v zahradě El Dorado Lodge v horách Sierra Nevada de Santa Marta.
Záměna druhu Aulacorhynchus calorhynchus v horách Sierra Nevada de Santa Marta je možná s poddruhem Aulacorhynchus albivitta lautus. V tomto případě je barva zobáků dost podobná. Jednoznačným identifikačním znakem je barva kolem očí. Zatímco Aulacorhynchus albivitta lautus má výrazné kaštanové oční kroužky bez peří, Aulacorhynchus calorhynchus tyto kroužky nemá. Typické pro tento druh je kromě barvy zobáku i modravě zbarvené peří na bradě.
Rod Pteroglossus
Rod Pteroglossus má v současné době 15 druhů. Podobně jako příslušníci rodu Aulacorhynchu obývají oba americké kontinenty od jihovýchodního Mexika až po jižní Brazílii a dokonce severní Argentinu. Žijí v tropických a subtropických lesích, spíše v nižších nadmořských výškách. Jejich velikost stejně jako strava je obdobná jako u příslušníků rodu Aulacorhynchus.
Společným znakem u 14 druhů tohoto rodu jsou zelená křídla a hřbet, převážně žluté opeření prsou a břicha a červený kostřec. Výjimkou této téměř stejné uniformy je arassari zlatý, který byl dříve řazen do samostatného rodu. Rozlišovacími znaky jsou barva zobáku, zbarvení hlavy a krku a pruhy na břichu a prsou.
V Kolumbii jsme viděli jen jeden druh tohoto rodu, a to Pteroglossus sanguineus v nížinném pralese San Cipriáno na západních svazích Západních And (nadmořská výška cca 200 m.). Tento druh byl dříve považován za poddruh arassariho pestrého (Pteroglossus torquatus sanguineus). O blízké příbuznosti druhu Pteroglossus sanguineus a Pteroglossus torquatus svědčí i téměř identické opeření celého těla včetně hlavy a krku. Hlavním odlišovacím znakem je kresba na zobáku. Pteroglossus sanguineus má zřetelnou černou linku ve spodní části horní poloviny zobáku. Pteroglossus torquatus naopak má na zadní straně krku červený proužek (dost nevýrazný).
Arassariho pestrého (Pteroglossus torquatus torquatus) jsme viděli u řeky San Carlos v severní Kostarice. Létal k naší chatě "Boca Tapada" na banány, které mu servíroval zdejší personál. Byl to náš první tukánek vůbec a tak jsme na něj byli patřičně hrdí.
Arassariho hnědouchého (Pteroglossus castanotis castanotis) jsme nafotili v Brazílii v severním Pantanalu. Je to druh, který obývá především nížinaté lesy od jihovýchodní Kolumbie až po jihovýchod Brazílie a severní Argentinu. Na rozdíl od prvních dvou zmiňovaných druhů má arassari hnědouchý kolem očí neopeřenou kůži modrou a krk má kaštanově hnědý.
Rod Selenidera
Sedm druhů nejmenších tukánků/arassariů je zařazeno do rodu Selenidera. Pět z nich obývá Amazonii, jeden střední Ameriku a jeden Atlanský pobřežní prales v Brazílii. U tohoto rodu se setkáváme s výrazným sexuálním dimorfismem. Samičky mají spodní část těla a týl hlavy světle hnědý, zatímco u samečků převažuje v těchto partiích černá.
My jsme zatím viděli a vyfotili jen jediný druh tohoto rodu a to samičku arassariho skvrnozobého (Selenidera maculirostris) v Brazílii ve státním parku Intervales (Atlantský deštný prales). Typickým znakem tohoto druhu je pruhovaný zobák.