Cesta po Peru 2 - Za ptáky do podhůří severních And

První část naší cesty je zaměřena téměř výlučně na pozorování a focení ptáků. Začínáme na severu země ve městě Tarapoto na pomezí Amazonské nížiny a východními svahy And. Odtud pak pokračujeme na západ po silnici 5N z nadmořské výšky cca 350 m až do cca 2000 m. Našim odborným průvodcem je Kenny z cestovky "Peru birds", řidič se jmenuje Miguel.

Mapka 1. etapy naší cesty po Peru

1. Cesta z Tarapota do Waqanki Lodge (9.10.2022).

Z Tarapoty po probdělé noci míříme na sevorozápad  k městu Moyobamba.

Naše první zastávka
Ranní oblaka nad krajinou

Naší první ptačí zastávkou asi po 100 km jízdy je odpočívadlo u "Puente Quiscarrum". Hned vedle odpočívadla je obří ovocný strom, který přitahuje ovocežravé ptáky z širokého okolí. My jsme zde zastihli vlhovce žlutokostřecové a drobné papoušky - tiriky kobaltové. Pak přecházíme asi 50 m dál po směru naší jízdy k mostu "Puente Quiscarrum", který spojuje břehy nevelké říčky, přítoku řeky Moyo. Říčka přímo pod mostem vyhloubila úzký, ale dost hluboký kaňon, na jehož terasách našli útočiště noční ptáci gvačara jeskynní. Ptáci na terasách díky šeru i maskování nejsou skoro vidět, jen občas registrujeme zašustění křídel a vidíme, jak se tmavý stín přemístí z jedné terasy na druhou.

Vlhovec žlutokostřecový (Cacicus cela).

Dále pokračujeme až na západní okraj města Mayobamby k malému jezírku "Lago Industrial". Tady můžeme pozorovat kachnici škraboškovou a dva druhy slípek. Díky rozbahněným břehům se bohužel nemůžeme k ptákům dostatečně přiblížit, a tak je to zde spíš na pozorování vodních ptáků dalekohledem než na focení.

Slípka žlutonohá (Porphyrio martinica)

Čekání na oběd v restauraci Indanal restaurante y campo v nedaleké vesnici Calzada si krátíme focením tangar v přilehlé zahradě s krmítky a také hrou "sapo". Po obědě už jedeme přímo do Waqanki Lodge na jih města Moyobamba.

Tangara plavá (Stilpnia cayana).
Hra "sapo".

2. Waqanki Lodge (9. a 10.10.2022)


Waqanki lodge je krásný ekopark v nadmořské výšce asi 1000 m. Je zde krásná květinová zahrada, specializovaná orchideová zahrada s asi 250 druhy orchidejí, pozorovatelna kolibříků s krmítky, menší jezero, kde je možno pozorovat vodní ptáky, podhorské louky a několik kilometrů pěšin, které se proplétají horským lesem. Zájemci zde mohou přespat v 6 jednoduchých pokojících a funguje zde i restaurace. Spolu s rezervací Arena Blanca byla tato lodge určitě nejzajímavější a druhově nejbohatší místo, které jsme na severu Peru navštívili.

Focení ve Waqanki lodge
Jedna z mnoha orchidejí.
Růžová země

Odpoledne po příjezdu fotíme kolibříky chvíli v květinové zahradě a pak zase u pozorovatelny obklopené krmítky na okraji lesa. Za nejkrásnější úlovek považuji kolibříka dlouhochocholatého, který má v angličtině příznačné rodové jméno Coquette.

Kolibřík dlouhochocholatý (Lophornis delattrei)
Tangara sedmibarvá (Tangara chilensis).
Leskovec modročelý (Galbula cyanescens).

Druhý den dopoledne si vyšlápneme do divočejšího prostředí, na mýtiny podhorského lesa, kde květy volně rostoucích rostlin a keřů lákají kolibříky stejně jako v udržované zahradě.

Divoká část ekoparku
Kolibřík dlouhochocholatý (Lophornis delattrei) na květech.

3. Zastávky mezi rýžovými poli (10.10.2022)

Z Waqanki Lodge odjíždíme kolem 9 hodiny. Asi dvě třetiny 100 km cesty do Rezervace Arena Blanca vede silnice mezi rýžovými poli, která občas vystřídá malá vesnice nebo osamocená usedlost.

Domky místních obyvatel se nám zdály neskutečně maličké.

Několikrát zastavujeme na kraji silnice, abychom si vyfotili drobné sovičky (sýčky králičí), které postávají u svých děr, volavky u zavlažovacích kanálů a jednou jsme přímo na silnici přistihli kondora krocanovitého, který si zde pochutnával na přejetém hlodavci.

Volavky na rýžovém poli.
Sýček králičí (Athene cunicularia).
Kondor krocanovitý (Cathartes aura).

Asi 20 km za Moyobambou zastavujeme u nevelkého remízku mezi poli, kam jsme odbočili z hlavní silnice 5N. Skupina asi pěti, možná osmi vzrostlých stromů je obklopena hradbou křovin a také malým jezírkem. Na tomto malém ostrůvku nebo ptačí oáze jsme během hodiny nafotili osm ptačích druhů. Když jsem se Kennyho zeptal, jak na tuto ptačí minilokalitu přišel, tak se jen usmál a pokrčil rameny.

Mravenčík zebrovitý (Thamnophilus doliatus)
Piranga ohnivá (Piranga rubra).

Od remízku odjíždíme kolem jedenácté hodiny. Krajina rýžových políček a vesnic začíná od nadmořské výšky 800 m řídnout a zhruba 30 km od našeho dnešního cíle rezervace Arena Blanca  ( cca 900 m n.m.) jsou políčka vystřídána loukami a lesy.

4. Rezervace Arena Blanca (10. a 11.10.2022)

Rezervace Arena Blanca leží asi kilometr cesty od vesnice Aquas Verdes. Poslední kilometr cesty ke vstupu do soukromé rezervace opravdu vyžaduje řádný off road i v období sucha.

Vstup do rezervace.

Od branky do rezervace je to k naší chatce pěšky ještě další kilometřík. Když k ní dorazíme, tak zjišťujeme, že jsme tak trochu na staveništi. Majitel rezervace kompletně přestavuje ubytovací kapacity. Hotové (alespoň zevnitř) jsou pouze dva pokoje. Jeden pro nás a jeden pro Kennyho a Miguela.

Ubytování ve výstavbě.
Náš pokoj byl zevnitř kompletně dokončen.

Jinak je rezervace perfektně vybavena pro milovníky ptačí říše. Je zde dvoupatrová pozorovatelna kolibříků obklopena krmítky a  květinovými záhony, zástěna pro pozorování tangar a dalších ovoce milovných ptáků a v neposlední řadě i pozorovatelna pro tinamy, křepele a ptáky, kteří se dají přilákat na zrní. Samozřejmě nechybí kuchyň a jídelna.

Ubytujeme se a hurá na kolibříky. Celkem jsem zde nafotili 7 druhů kolibříků. Nejvíce si považujeme kolibříka ostrochocholatého, kterého jsme viděli jenom zde.

Kolibřík ostrochocholatý (Discosura popelairii).

Rovněž při pozorování tangar jsme měli štěstí. Na přezrálé banány přiletělo hodovat 6 druhů tangar a mezi nimi byl i největší příslušník čeledi tangarovitých: strakovec velký. Ten může měřit až 29 cm a vážit kolem 75 g. I tohoto rekordmana jsme zde uviděli vůbec poprvé.

Naše pozorovatelna.
Strakovec velký (Cissopis leverianus) svým jménem i vzhledem připomíná malou straku, systematicky však patří mezi tangarovité.

Odpoledne naplněné focením a orámované chutným obědem a večeří uteklo jako voda. Chvíli ještě sedíme v jídelně a koukáme na potemnělou džungli kolem nás. Jdeme spát brzy, čeká nás časné ranní vstávání.

Džungle kolem nás.

Ještě za tmy jdeme na asi 400 m vzdálenou pozorovatelnu, kde bychom měli vidět tinamy popř. další opeřence. Ptáci sem přicházejí na nabídnuté zrní "vzorně" podle velikost. Nejprve habije, pak tinama malá, potom holub šedočelý a nakonec naší koroptvi podobný křepel rezavoprsý.

Křepel rezavoprsý (Odontophorus speciosus).

Celou hodinu si užíváme střídání ptačích návštěvníků, pak se vracíme zpět.

Po bohatém fotoúlovku už se těšíme na snídani.

Po snídani ještě vyrážím s Kennem do lesa za ptačím voláním, ale tentokrát bez úspěchu. Bez ohledu na to byla zdejší zastávka skutečně výživná.

5. Rezervace La Llanteria (11.10.2022)

Asi po čtvrthodině jízdy od rezervaca Arena Blanca zastavujeme na odpočívadle, kde nás vedle kiosku s občerstvením vítá tabule s nápisem Reserva La Llanteria.  Z parkoviště přecházíme na vzorně upravenou a květinami osázenou terásku s lavičkami umístěnou na úbočí kopce u silnice. Naproti lavičkám jsou čtyři krmítka, která lákají kolibříky z přilehlých lesů. Podle info tabule sem přilétají i poměrně vzácné druhy jako např. kolibřík orlozobec a kolibřík ekvadorský.

Fotografické pohodlíčko.

Bohužel jsme ani jeden z těchto vzácnějších druhů neviděli, ale i tak jsme se radovali ze sedmi vyfocených druhů kolibříků. A opět čtyři z nich jsme viděli právě jen zde. Nemohu se ještě nezmínit o kolibříku šedobřichém, který měl hlavičku pokrytou žlutým pylem. Zbarvení (alespoň pro mne) bylo tak věrohodné, že už jsem v duchu přemýšlel, jak bych ten nový druh pojmenoval.

Kolibřík šedobřichý (Phaethornis guy).

6. Fundo Alto Nieva (11.10.2022)

Jedeme dál na severovýchod  a asi tři kilometry před naší dnešní konečnou zastavujeme u vyhlídky Mirador Turístico del Bosque de Protección Alto Mayo v nadmořské výšce cca 1920 m, odkud je krásný výhled do údolí řeky Mayo obklopené hřebeny And. Chvíli se pokocháme a pak pokračujeme dál .

Údolí řeky Mayo.

Asi po 10 minutách zastavujeme u kraje silnice a k našemu cíli Fundo (farma) Alto Nieva jdeme úzkou pěšinkou kamsi za obzor. Za první zátočinou už ale vidíme na travnaté mýtině tři chatky na kuřích nožkách. Dvě slouží jako ubytování pro návštěvníky a v té třetí je kuchyň, jídelna a ložnice pro správce.

Naše chaloupka na kůlech

Po obědě se vydáváme na čekanou na kolibříky, kromě klasických krmítek nám Kenny předvádí další ptáčkařskou fintu, jak oblafnout kolibříky. Injekční stříkačkou přidává do červených květů cukerný roztok. Finta funguje a kolibříků přilétá skutečně dost, i když jsou to "jen" čtyři druhy. A zase jeden druh Ocreatus peruanus (bez českého druhového jména) - je pro nás jedinečný.

Kolibřík sp. (Ocreatus peruanus)

Kromě kolibříků jsme zde ve fotitelné vzdálenosti viděli i krásnou tangaru červenočelou a kvesala zlatohlavého.

Kvesal zlatohlavý (Pharomachrus auriceps).
Pouza s kafíčkem mezi focením u krmítek.

Po setmění jdeme na stezku odvahy potemnělým andským pralesem. Kromě množství místních druhů světlušek jsme zachytili i výrečka Petersonova.

Výreček Petersonův (Megascops petersoni).

7. Huembo Lodge (12.10.2022)

Dnes nás čeká nejdelší přejezd, téměř 250 km. Ráno pokračujeme dále na severozápad k Huembo Lodge, kde bychom se měli pokusit najít a nafotit peruánského endemita kolibříka podivuhodného (Loddigesia mirabilis).
Auto necháváme na silnici u lodge a soukáme se asi 200 výškových metrů do poměrně prudké stráně, která lemuje silnici na druhé straně. Podle Kennyho je právě zde velká šance vidět hledaného endemita. Jak dorazíme na místo (asi 2200 m n.m.), musíme se chvíli vydýchat, abychom dokázali ovládat fotoaparát.

Šlapeme vzhůru.

I tady jsou asi čtyři krmítka, která jsou ale umístěna v širokém zorném úhlu, takže měnit směr ostření foťáku na stativu je pro mne amatéra dost náročné. První hodinku fotím poměrně četné dva druhy kolibříků, co tu poletují: kolibříka (Colibri cyanotus) a kolibříka peruánského (Boissonneaua matthewsi).
Kolibříka podivuhodného (Loddigesia mirabilis), i když ho občas zahlédnu, nemohu zachytit. Měníme taktiku a soustřeďujeme se výhradně na tento druh. Ani tak se to moc nedaří. Pohybuje se v přilehlých keřích, kde splývá s větvičkami a kde vůbec nelze rozostřit pozadí. Nad krmítko přilétne jen na krátko, takže než stačím zaměřit a zaostřit je pryč. Nakonec se nám ho podařilo nějak nafotit, samičku i samečka s dlouhými ocasními pery. Pozadí fotky však není ideální.

Sameček kolibříka podivuhodného (Loddigesia mirabilis).

Asi po dvou hodinách intenzivního fotolovu scházíme k Huembo Lodge, kde sice nejsou žádní kolibříci, zato je zde úžasný výhled do údolí a na okolní hory.

Vyhlídka od Huembo lodge

Huembo Lodge byla nejzápadnější výspou naší cesty. Měníme směr a vracíme se. Po pár kilometrech pro nás překvapivě odbočíme na vedlejší silnici a zase stoupáme. Našim cílem je tentokrát pstruží farma a restaurace "Piscigranja La Herradura". I když nejsme nároční strávníci a sníme prakticky všechno, vnímáme, že tady to byla opravdu výjimečná bašta.

Rybí restaurace "Piscigranja La Herradura".
Kousky smaženého pstruha s rýží, banány a pražená bílá kukuřice.

Po dobrém obědě už pokračujeme k našemu dnešnímu nocování ve městě Moyobamba. Oproti objednanému hotelu se zahradou nocujeme ve středu města v hotelu Marcoantonio. Zvenku hotel působí velice důstojně, vlastní pokoj až tak důstojný nebyl. Večeře ale byla vynikající.

8. Reserva ACONABIKH (13.10.2022)

Z Moyobamby jedeme do rezervace ACONABIKH, která leží asi 30 km severně za Tarapotem. Ještě před návštěvou rezervace zastavuje u restaurace "El Mono y La Gata", kde bychom (podle internetových informací) mohli nafotit tukany. Tukany jsme zde nezastihli, zato nás zde zastihl prudký liják a my byli moc rádi, že můžeme být pod střechou a navíc nad talířem s dobrým obědem.

Restaurace "El Mono y La Gata"
Prudký liják nás naštěstí zastihl pod střechou.

Désť odešel stejně rychle jak přišel a my pokračujeme dalších 20 km na sever. Rezervace ACONABIKH (jedná se o zkratku  Asociacion para la Conservacion de Aves y la Biodiversidad Koepcke's Hermit - Sdružení na ochranu ptactva a biodiversitu kolibříka baguaského) byla založena především ochranu výše citovaného kolibříka. My jsme na tento druh neměli štěstí, viděli jsme u krmítek pět nebo šest druhů, ale vyfotit se nám podařilo jen tři druhy, mezi nimi i kolibříka nazlátlého (Heliodoxa aurescens).

Plánek rezervace ACONABIKH.
Kolibřík nazlátlý (Heliodoxa aurescens).

Pár slov o kolibříku baguaském (Koepcke's Hermit - Phaethornis koepckeae). Tento kolibřík byl pojmenován jako několik dalších peruánských živočichů po německé ornitoložce Marii Koepcke, která od roku 1950 žila v Peru a věnovala se studiu místní fauny. Napsala několik odborných publikací, které i sama ilustrovala. Zahynula tragicky v roce 1971 při havarii letadla v Peruánské džungli. Po návratu z Peru jsme si znovu museli pustit film "Zázraky se dějí", který tuto tragickou havárii a následné události líčí.Tragická havárie se stala relativně blízko míst, která jsme v Peru navštívili.

Po hodinovém focení a čekání u krmítek jsme si vyšlápli na asi hodinový trek do džungle, kde našim hlavním cílem byla pipulka zlatohlavá (Ceratopipra erythrocephala).  K mému překvapení jsme ji objevili přesně v místech, které udávala mapa. Kdyby po pár minutách focení neodletěla, nevěřil bych, že jde o volně žijícího ptáka. Kromě pipulky jsme během cesty narazili i na další ptáčky (mravenčíka krůpějového, libohláska dvoubarvého a další).

Cesta rezervací byla místy dost náročná.
Pipulka zlatohlavá (Ceratopipra erythrocephala).

Cesta džunglí nás trochu zmohla a jsme už rádi, když kolem půl šesté jedeme zpět to Tarapota, kde tentokrát nocujeme v hotelu Cumbaza.

9. Hacienda El Aquila (14.10.2022)
Poslední dopoledne na severu Peru nám Kenny navrhuje zajet ptáčkařit do zcela jiného prostředí než doposud, do Haciendy El Aquila u jezera Ricuricocha pár kilometrů jižně od Tarapota.

Vstup do areálu haciendy.

Už chvilku po příjezdu jsme rádi, že jsme Kennyho návrh přijali. Zahrada u haciendy, kterou podle Kennyho dost využívají obyvatelé Tarapoty k rekreaci, na vás dýchne pohodou a klidem. Navíc během naší dopolední návštěvy tady prakticky nikdo nebyl. Nejvíce opeřenců je vidět přímo u břehu jezera.

Květovaný pohled na jezero.

Dva druhy datlů, louskače menšího, slípku americkou, husičky podzimní a některé další druhy. Nakonec si sedneme na břehu na lavičku a jen koukáme na tu krásu. Myslím, že to bylo velice příjemné zakončení 1. etapy naší cesty po Peru.

Datel žlutooký (Melanerpes cruentatus).
Husička podzimní (Dendrocygna autumnalis).


Kolem jedenácté jedeme zpět do hotelu, kde se ještě můžeme osprchovat a dáváme si zde i oběd . Miguel s Kennym nás pak zavezou na letiště a my se vracíme do Limy, kde spíme ve stejném hotelu Costa del Sol. Tentokrát však máme pokoj na klidnější straně, odvrácené od letiště.

 

Vyhlídka z hotelu Costa del Sol.

Naše hodnocení 1.etapy naší cesty:  
1. Tento typ poznávání je samozřejmě určen pro skupiny či jednotlivce, kteří neočekávají od cesty nic víc a nic míň než pozorování a focení ptáků.
2. I když jsme před touto cestou absolvovali birding v Kolumbii, Ekvadoru i Venezuele, objevovali jsme i zde řadu (pro nás) nových druhů.
3. Délku našeho birdingu i výběr lokalit v severním Peru jsme volili jako kompromisní. Samozřejmě v nabídce specializovaných agentur jsou samozřejmě jak delší, tak i kratší trasy.
4. Celou tuto cestu jsme absolvovali, aniž bychom se setkali s dalšími zahraničními turisty a na většině míst s turisty vůbec. Obrovský rozdíl oproti Cuscu a okolí, kde vládne masová turistika největšího kalibru.
5. Agenturu Peru birds můžeme vřele doporučit
 

Kompletní seznam ptáků, které jsme zde viděli uveden v příslušné fotogalerii.

Vloženo
03. 10. 2023 , kategorie: o cestování
Počet zobrazení:
461
Klíčová slova
Sdílejte s přáteli