Havajský deník 7.

Oahu: pláž Waikiki, Diamond Head, Kalakaua Avenue, Paradise Cove Luau, Waikiki Aquarium, odlet

Pondělí 21.3.2022

Odlet z Kauai proběhl standardně, neberu-li v úvahu malé zpoždění našeho odletu. Po třiceti minutách letu přistáváme v Honolulu. V autopůjčovně National si necháme raději dvakrát vysvětlit, jak postupovat, chceme-li auto vrátit mimo otevírací dobu (ve 4 hodiny ráno).

Naše aktivity jsme (s výjimkou slavnosti Paradise Cove Luau) omezili na pěší výšlapy ve čtvrti Waikiki viz. mapka.

Možná bude užitečné, abych dřív než začnu popisovat náš pobyt na Oahu, obecně shrnul naše zkušenosti s půjčováním a provozem aut na Havaji.

1. Půjčení auta. Auta jsme si půjčovali celkem čtyřikrát. Dvakrát od společnosti Budget, jednou od Alama a jednou od National. Všude měli smlouvu předpřipravenou, chtěli řidičský průkaz a kreditní kartu. Zatímco Budget blokoval po dobu půjčení 300 USD, ostatní dvě formálně jen 1 USD. K odblokování došlo za tři až pět dní po vrácení auta. Zatímco my jsme si pečlivě fotili při převzetí každou odřeninku, společnosti kontrolovali při vrácení jen stav benzínové nádrže. My jsme se po dřívějších zkušenostech informovali, jak se otevírá benzínová nádrž a jaké palivo do ní patří. Na Oahu jsme se podrobně ptali, jak předávat auto mimo pracovní dobu, protože jsme odlétali brzy ráno. Jediné, na co jsme zapomněli, byla informace o změně pohonu na 4x4, neboť vlastníme auto, které přepíná režimy automaticky. Ale i to jsme vyřešili s pomocí jednoho ochotného profi řidiče na parkovišti. Návody k použití auta nejsou součástí výpůjčky!

2. Čerpání pohonných hmot je v Americe jiné než v Evropě. To jsme věděli už z dřívějších cest. Nejprve jsme se naučili nebo zopakovali nákup za paušál (20 USD nebo jinou kulatou fixní částku, kterou jsme zaplatili u obsluhy. V případě, že jsme ji nevyčerpali, vrátili nám ji v hotovosti zpět nebo dobropisovali. Na Kauai jsme se naučili používat kartu přímo u stojanu, taky to nebyl žádný zázrak. Na Oahu nám tento způsob jedinkrát nevyšel, automat neakceptoval naši kartu, takže jsme se vrátili zpět k osvědčenému paušálu u obsluhy.

3. Navigace. Myslím si, že mohu vřele doporučit aplikaci Mapy.cz. Měli jsme stažené off line mapy Havajských ostrovů a navigace nás vždycky navedla správně i na to nejzapadlejší místo. Jediný problém byl při výjezdu z betonových podzemních parkovišť, kde se nechytala GPS.

4. Poruchy. Najeli jsme v součtu na všech ostrovech něco kolem 2000 km a naštěstí jsme žádnou poruchu neměli. Jediným problémem bylo, že nám na Big Islandu začala svítit výzva Warning! - ihned do servisu. Půjčili jsme si auto s najetými cca 9 900 km a v 10000 km se auto začalo hlásit dost vehementně o údržbu. Kdyby to bylo na kterémkoliv jiném ostrově nebo možná jen na jiném místě, ale toto varování přišlo právě před výjezdem na off roadovou cestu na Mauna Kea. Takže jsem si cestu moc nevychutnal.

5. Provoz na silnicích. Nemohu se nezmínit alespoň pár větami o ukázněnosti řidičů na silnicích na území Spojených států. Předně jsme neviděli ani jednu bouračku. Povolená rychlost, i když se dost často mění, se dodržuje. Za celou dobu nás předjely jenom dvě auta. Jinak se předjíždí tak, že pomalejší auto uhne vpravo do odstavného pruhu nebo na odpočívadlo. Škoda, že jsme tyto zvyky nepřevzali, třeba místo Halloweenu nebo Santa Clause.

 

Teď ale už hurá do Honolulu! Čtrnácti kilometrová cesta z mezinárodního letiště do našeho hotelu Waikiki Sand Villa v městském provozu trvá jen asi 30 minut, neboť přijíždíme před polednem mimo dopravní špičku. Kufry i auta necháváme v hotelu a vyrážíme do víru "velkého světa". V první radě hledáme nějaký akceptovatelný fastfood. Na nedaleké Kuhio Avenue se najdeme International Market Place a stavíme se do fronty v prvním fastfoodu. Hranolky a kuřecí kousky pro dva zde vyjdou na 22 USD.

Fastfood na Waikiki

Po obědě se ještě projdeme po repre třídě Kalakaua Avenue, nakoupíme nějaké zásoby na snídani a vracíme se do hotelu. Náš pokoj je dost stísněný, ale tři noci tu určitě vydržíme. Jeho výhodou je poloha a cena.

I výhled z balkonu byl hezký.

Něco vybalíme, přezujeme boty a jdeme k asi 500 m vzdálené vyhlášené pláži Waikiki. Odbočíme na Kalakaua Avenue a z té procházíme úzkou uličkou Waikiki Surf Alley k západnímu začátku - konci pláže Waikiki.

Waikiki Surf Alley
Pláž Waikiki se od všech námi dosud navštívených pláží lišila hlavně počtem surfařských prken.
Věk i úroveň surfařů byly značně rozdílné
I způsob nošení prken se lišil

Odtud pokračujeme chvílemi pískem, chvílemi po parkových pěšinkách k opačnému konci pláže. Teoreticky vzato jsou v zálivu Waikiki Bay vlastně pláže tři, na nejzápadnějším konci je Waikiki na ní navazuje Kuhio Beach a poslední pláží je Queens Beach.

Nejvýchodnější část Waikiki Bay - Queens Beach.

Jsme trochu překvapení, spíš příjemně, že pláž je spíš lidová než mondénní. Moře je tu rozhodně nejklidnější ze všech pláží, co jsme na Havaji viděli, ale i tak jsou ve vodě převážně surfaři (řekl bych začínající od malých dětí až po seniory našeho věku). Zpátky jdeme chvíli přilehlým parkem a jak se na druhé straně Kalakaua Avenue objeví obchody, přejdeme na druhou stranu. V hotelu jdeme vyzkoušet bazén a vířivku, ale obě zařízení odpovídají kvalitě hotelu, takže brzy odcházíme.

Pohle na pláž z Kalakaua Avenue

Úterý 22.3.2022

Na dnešek máme naplánovaný výšlap na Diamond Head. Pěšky jdeme už od hotelu. Nejprve prokličkujeme uličkami čtvrti Waikiki k vyhlídce Kahala, pak projdeme tunelem a asi po sto metrech jsme u návštěvnického centra. Když vidíme komplikace s parkováním jsme rádi, že jsme vyrazili pěšky. Fronta nás ale stejně nemine před automaty na vstupenky.

Snad každý druhý neví, jak postupovat, a tak fronta spíš narůstá než aby se zmenšovala. Naštěstí přichází nějaká pracovnice parku a pomáhá lidem vytisknou lístek (5 USD/osoba). Samozřejmě i nám.

Vstupenkové automaty

S lístkem v ruce se vydáváme na asi jeden a půl kilometru dlouhý výstup k vrcholu Diamond Head. Cesta traverzuje vlevo a vpravo, občas se jde po prudkém schodišti, které určitě nebylo postaveno pro turisty.

Schodiště bylo určitě vybudované z obranných důvodů.

Po necelé půlhodince jsme nahoře a můžeme si projít obranné bunkry vydlabané přímo ve vrcholu hory. Výhledy na město poněkud hatí pošmourné počasí, určitě nejhorší jaké jsme na Havaji zažili.

Výhled z Diamond Head.
Přímo na vrcholu Diamond Head byl už počátkem 20. století vybudován obranný post.

Po chvilce kochání scházíme dolů a chvilku si sedáme na lavičku u návštěvnického centra. Já ještě odbíhám fotit zdejší opeřence a Alena jde nakouknout do obchodu se suvenýry.

Astrild vlnkovaný (Estrilda astrild) byl jedním z krasavců, kterého se mi zde podařilo ulovit.

Pak se vracíme stejnou cestou (podél místní ZOO) zpátky do hotelu. Celkem jsme našlápli 12 km. V hotelu si dáme lehký studený oběd a chvíli oddáchneme na pokoji.

Na třetí hodinu jdeme o pár ulic níž, odkud by nás měl autobus odvést do 40 km vzdáleného resortu Paradise Cove, kde se máme zúčastnit tradiční havajské slavnosti Luau, což je kombinace tradiční havajské hostiny, tanečních a hudebních vystoupení a to vše je prokládané nejrůznějšími atrakcemi (jízda na vahadlové lodi, focení s papoušky i bez nich, atd.) Odjíždíme před čtvrtou v dopravní špičce. I když velkou část cesty jedeme po dálnici (místy až 7-mi proudou), stojíme občas v zácpě a cesta nám trvá hodinu a čtvrt.

Velitelka přesunu do Paradise Cove

Do cíle se dostaneme těsně před pátou. Podle počtu autobusů, které už stojí před vstupem do areálu, to bude monstr-akce bez ohledu na to, že vstupné je 125 USD/osoba a vyšší. Myslím, že na Luau bylo okolo 1000 návštěvníků. Podrobnosti o programu lze najít na https://www.hawaiitours.com/to-do/paradise-cove/.

Jeden z vítačů nás ověnčil mušličkovými korály.

Začátek celé akce na nás působil dost rozpačitě. Minimálně polovina návštěvníků se rozprchla k připraveným atrakcím a ti pomalejší si museli vystát alespoň půlhodinovou frontu, aby se mohli vyfotit s papouškem nebo s palmou nebo se projít pod " Shower of Flowers" případně si vybojovat projížďku na vahadlové lodi.

Jedna z front.

Kdo se nedal zlákat výše zmíněnými atrakcemi, mohl se zaposlouchat do havajských písní a melodií, V různých místech areálu probíhaly ukázky havajských tanců. Mohli jsme se podívat na závěrečnou fázi opékání pašíka (Imu Ceremony) a ke slovu přišlo i mluvené slovo.

V sedm večer se otevřel bufet, a tak jsme mohli konečně ochutnat pravé havajské speciality. Téměř současně začala na hlavním podiu taneční vystoupení, opět prokládaná mluveným slovem. Závěr večera už za tmy patřil ohňovým tancům. Bohužel jsem díky špatným světelným podmínkám a určitě i mojí nešikovností nedokázal udělat slušnější fotku. Myslím, že už jen kvůli těmto tancům stálo za to jít na Luau

Záhajení Luau.
Jak se oblékáme.
Taneční vystoupení.
Tančící kráska
Povídání o Havaji

Vše končí před devátou a a my odjíždíme zpět do našeho hotelu. Cesta je teď průjezdná.

Ještě tanec

Středa  23.3.2022

Náš poslední poznávací den na Havajských ostrovech. Hned ráno jdeme na pláž a tentokrát si i vyzkoušíme, jak se leží na písku Waikiki a jak s vámi dokážou zdejší vlny pohupovat.

Ještě Waikiki
Čokoládová dáma
Výletní katamarán.

Moc mě to ale nenaplňuje, a tak chodím foťákem po pláži a po přilehlém parku a zkouším fotit život kolem.

Velký čtenář.
Malý piknik v parku
Telefonistka.
Aktivní odpočinek.

Vydržíme zde asi 2 hodiny a vracíme se převléknout do hotelu. Míříme teď k Waikiki akváriu, kde si chceme trochu zpravit chuť po neúspěšné registraci na šnorchovací Hanauma Bay. Ještě předtím se ale zastavíme na oběd u stánku s občerstvením, kde si vystojíme asi 3/4 hodinovou frontu na hranolky s krevetami a kuřecím masem (39 USD). Pak už jdeme do akvária. Nikam už nespěcháme. Ve venkovní expozici sice chybí tuleň havajský, ale jinak návštěva za 10 USD za nás oba stála za to.

Budova akvária.
Jedna z mnoha korálových rybek
Mořský dráček.

A teď "konečně" do obchůdků, koupit nějaký ten dáreček našim blízkým, v prvé řadě vnoučatům. Mám rád rychlé nákupy a tady byly. Dárečky zaneseme na pokoj a dojíme zbytky zásob. Závěr našeho pobytu patří nočnímu velkoměstu. Zabočujeme na hlavní třídu Kalakaua avenue. Většina obchodů je samozřejmě ještě otevřena, na chodnících rozbili své základny tanečníci, zpěváci, muzikanti, malíři. Procházíme pasáže obchodních center a pak se znovu vracíme k moři, sedáme na lavičku a nepřítomně hledíme na ztemnělé moře a pláž.

Výroba suvenýrů v "hotelové tržnici".
Výlohy značkových obchodů
Světélkující stánek.
Chcete se nechat nakreslit?

Cestou zpátky téměř u hotelu málem zakopneme o skoro ležícího mladíka.

Asi jen spal.

Nahoře na pokoji dobalíme kufry, vypijeme poslední pivo a nastavíme budíka na 3:00.

Čtvrtek 24.3.2022

Vstáváme dle budíku a za půl hodiny už opouštíme hotel. Silnice jsou téměř prázdné a lidé na chodníku se pravděpodobně vracejí z nočních dobrodružství. Před čtvrtou jsme u autopůjčovny. Podle instrukcí necháme auto stát před spuštěnou závorou, pro jistotu ho ještě nafotíme ze všech stran a klíče od auta (za asistence kamery našeho mobilu) hodíme do vyhrazeného boxu půjčovny. Mimochodem asi za hodinu a půl už nám přichází SMS, že auto půjčovna v pořádku převzala. Nicméně mezitím se s kufry přesuneme do skutečně nedaleké odletové haly. Ta je liduprázdná. Dorazili jsme podle instrukcí American Airlines 3 hodiny před odletem. Jak je vidět při ranních odletech je tento pokyn poněkud nesmyslný, neboť "Zemědělská inspekce" na letišti otevírá až v 5:00 hodin. No ale vracet se už nebudeme. Odbavení i díky zmírnění covidových opatření proběhne rychle a jednoduše. U přepážky chtějí jen potvrzení o odeslání příletového formuláře. Cesta zpátky probíhá prakticky stejně, jen opačným směrem a v Londýně musíme čekat déle (7 hodin). Domů do Brna se dostaneme v sobotu 26.3.2022 ve 3 hodiny ráno.

Na závěr bychom chtěli poděkovat pracovníkům cestovní kanceláře USA NA MÍRU (www.usanamiru.cz) a konkrétně panu Vrbickému, za zajištění logistiky naší fotocesty, významnou pomoc při sestavování itineráře a za velice užitečné praktické rady, které nám před cestou i během ní poskytli.

Vloženo
04. 05. 2022 , kategorie: o cestování
Počet zobrazení:
36
Klíčová slova
Sdílejte s přáteli