Fotíme polární krajinu

V lednu 2019 jsme si splnili další cestovatelský sen, plavbu Jižním polárním mořem. Během plavby jsme navštívili Falklandské ostrovy, Jižní Georgii, Jižní Shetlandy a pobřeží Antarktického poloostrova

Kromě Falkland jsou všechny uvedené destinace součástí podkovovitého horského masivu Scotia, který se táhne od Ohňové země k východu přes Jižní Georgii a Jižní Sandwithovy ostrovy, kde se otáčí a vrací se přes Jižní Orkneje a  Jižní Shetlandy až k Antarktickému poloostrovu. Skalnatý ráz krajiny s minimem flory je proto typický pro všechny posledně jmenované lokality. Krajina se tu odlišuje výškou skalnatých vrcholů a také mírou jejich pokrytí sněhem nebo ledem.

Naštěstí zde pro fotografy do krajiny vstupuje počasí, poměrně bohatá fauna a v omezené míře i člověk, takže i zde je možné zachytit mnoho tváří krajiny. 

Sluníčko, kolonie tučňáků i malá jezírka na travnatém pobřeží dodávají krajině přívětivý ráz.

Kdy vyrazit na jih?

Sezóna v jižních polárních krajích začíná v říjnu a končí v březnu. Při výběru konkrétního termínu cesty jsou rozhodující 3 parametry.

a) Počasí. Nejteplejší je druhá polovina ledna a únor. V tomto období je rovněž nejnižší statistická pravděpodobnost silných větrů (a divokého moře). Slunečných dnů ale bývá víc v chladnějších měsících.

Obávaný Drakeův průliv jsme nakonec propluli téměř za bezvětří.

b) Fauna. V říjnu můžete vidět zápasy rypoušů sloních, v listopadu a v prosinci námluvy tučňáků a leden a únor je vhodný pro pozorování mláďat tučňáků.

c) Cena. Ceny na okraji sezóny jsou viditelně nižší.

Nás nakonec obava z větrných bouří přitlačila k lednovému termínu cesty. Dalším důvodem byl i dlouhý den v tomto období.

Počasí v Antarktických krajích

Myslím, že každý, kdo se pokouší o krajinářskou fotografii, mi potvrdí, že počasí hraje při focení krajiny důležitou roli. Primárně hlavně sluneční světlo, ale důležitý je i druh oblačnosti. Samozřejmě i déšť, sněžení a vítr zanechají ve fotografii významnou stopu. Snad nejmenší roli z klimatických parametrů hraje teplota, ale i ta jen do chvíle než vám zamrzne foťák.

Během naší třítýdenní plavby nám bylo dopřáno vychutnat si všechny možné varianty počasí, které předvídaly klimatické statistiky. Nejvýraznější pro nás snad bylo:

a) rychlé a časté střídání počasí

Na Soundersově ostrově se vyloďujeme pod hrozivě šedivou oblohou
Po necelých dvou hodinách opouštíme ostrov zaplaveni sluncem

b) trvalý vítr, který nikdy zcela neustával a výrazně snižoval pocitovou teplotu, která sama o sobě nebyla příliš nízká.

c) dešťových i sněhových srážek bylo relativně málo.

 

Sněžilo jen dvakrát a krátký déšť nás zastihl třikrát

d) Na Jižních Shetlandech a Antarktickém poloostrově jsme si sluníčka moc neužili

Když nám slunce přálo.

Polojasné dny nebo spíš půldny se na nás několikrát usmály na Falklandách a Jižní Georgii.

Snad nejdéle nám prosluněné počasí vydrželo v okolí Port Stenley na Falklandských ostrovech a na St. Andrews Bay na Jižní Georgii. Kratší úseky s modrou oblohou jsme si vychutnali u Cooper Bay, Ocean Harbour a Drygalského Fjordu na Jižní Georgii a u ostrova Aitcho v Jižních Shetlandách.

Port Stenley
St. Anrews Bay
Ostrov Aitcho

Světelné ostrůvky

Na dalších místech jsme se museli spokojit jen s chvilkovými záblesky sluníčka, které osvětlily kousek krajiny. Myslím, že tyto reflektorové osvity dodaly některým fotografiím určité tajemno.

Cooper Bay
Rookery Point
Bílý bod Antarktidy

Když jsme byli bez sluníčka

Samozřejmě jsme fotili i když nám slunce nepřálo vůbec. Někdy nad námi byla olověná obloha, jindy jsme se zase potýkali s mlhou a někdy jsme pluli fantaskním oparem.

Obloha na naší první zastávce na Falklandech vypadala dost hrozivě

Když jsme opouštěli Jižní Shetlandy směr Tierra del Fuego začlo nesměle vykukovat sluníčko a osvětlilo mračna, která se válela nízko nad mořem.

Mraky na moři
I bílá tma dokáže dát krajině zajímavý ráz.

Moře, kry a ledovce

Nevím jestli se nepouštím na příliš tenký led, když mluvím o mořské krajině. Ale nedá mi to. Fotografii krajiny máme většinou spojenou s pevninou resp. pevnou zemí, ale kam zařadit fotografii moře popř. fotografii plovoucí kry? 

Přes tyto nejasnosti jsem do tohoto článku zařadil i fotografii mořské krajiny, která se mi zdá zajímavá. Zjistili jsme, že zachytit atmosféru rozbouřené moře, kde vlny dosahují více než 10 metrů, není tak jednoduché. Problém je v nutnosti komparace např. s jinou lodí popř. části lodi, ze které fotíte. Viděl jsme na webu několik úžasných fotek, ale nám se něco podobného nafotit nepodařilo, i když cestou z Jižní Georgie na Jižní Shetlandy vlny (podle kapitána) dosahovaly cca 12m.

Toto je asi naše nejvydařenější fotka, ale skutečnost to zdaleka neodráží

Kry patří k polární krajině stejně jako k poušti písek. První větší kry jsme viděli už u Jižní Georgie, ale ty opravdu obří, jejichž délka byla několik kilometrů jsme míjeli až u Antarktidy. Zajimavé pro nás bylo, že i když jsme je fotili v husté mlze, jejich modř vždy projasnila celou fotografii.

Při plavbě na zodiaku jsme od ker udržovali vždy uctivou vzdálenost
Tučnáci občas oživili ledovou krásu ker

Stejně jako kry jsou symbolem polárních oblastí i ledovce. Na Jižní Georgii mají spíše komorní ráz, v Antarktidě působí naopak giganticky.

Ledovec v Drygalském fjordu na Jižní Georgii.
Čelo obřího ledovce v Paradise Bay u argentinské polární stanice

Krajina s faunou

Antarktickou krajinu nelze zcela oddělit od místní fauny. Zejména kolonie tučňáků a ploutvonožců dotváří její obraz. Při prvních setkáních s antarktickými druhy fauny se neubráníte fotografickým detailům. Postupně jsme se ale vic a víc snažili o zachycení fauny v krajině.

 

Jedna z mnoha fotografií kolonie tučňáků na St. Andrews Bay

I když jsme naši plavbu podnikli na relativně malé lodi (cca 100 pasažérů) nebylo možno v krajině přehlédnout naše červené parky. Myslím, že někdy víceméně černobílou krajinu i osvěžily.

Z výšky se zástupy lidí od tučňáku odlišovaly téměř jen barvou

Co v antarktické krajině zanechali lidé.

Téměř na všech navštívených místech jsme se setkávali s pozůstatky činnosti nebo pobytu lidí. Ať už to byly pozůstatky po posledním válečném konfliktu na Falklandech, ruiny po velrybářských osadách a vraky na Jižní Georgií nebo současné vojensko-výzkumné základny na Jižních Shetlandách a Antarktidě. Názor na tyto artefakty se určitě bude liší a bude lišit.

A ať už se na to budeme dívat jako na historickou kulturní památku nebo jako šrotoviště, musíme je brát jako součást zdejší krajiny. Zda tyto fotografie budou mementem záleží na nás.

Pozůstatky po velrybářích v Grytvikenu
Torzo dřevěného rybářského člunu na ostrově Halfmoon do krajiny celkem zapadlo