Tučňáci - nelétaví letci III (Setkání mimo Antarktidu)

V první části povídání o tučňácích jsme uvedli tabulku s údaji o velikosti populací jednotlivých druhů zmiňovaných v první a druhé části. Pro úplnost zde uvádíme obdobnou tabulku pro zbývající druhy tučňáků.

Rod Spheniscus

Čtyři druhy tučňáků rodu Spheniscus jsou jednoznačně nejteplomilnější tučňáci ze všech. I když se liší výskytem i velikostí, mají na první pohled velice podobnou černobílou kresbu celého těla. V angličtině se tučňáci tohoto rodu nazývají společným názvem podle zbarvení "banded penguins" = pruhovaní tučňáci. Společným znakem je rovněž skutečnost, že za hnízdo jim slouží nora nebo škvíra mezi balvany.   

My jsme se na našich cestách setkali se třemi druhy: tučňákem magellanským (Spheniscus magellanicus), tučňákem galapážským (Spheniscus mendiculus) a tučňákem brýlovým (Spheniscus demersus). 

Tučňák brýlový (Spheniscus demersus). 

Právě posledně jmenovaný tučňák byl vlastně našim prvním. Až do návštěvy Jihoafrické republiky v roce 2006 byla pro nás představa tučňáků v Africe stejně absurdní jako kolibříků v Arktidě. Nicméně cestujeme mj. proto, abychom naše představy upřesňovali a někdy i zcela měnili. Tučňáci brýloví žijí většinou na ostrovech podél pobřeží Jihoafrické republiky a Namibie. Svá hnízdiště však mají i na několika plážích přímo na kontinentu.

My jsme je viděli na Boulders Beach, což je turisticky velice snadno dostupná lokalita jihovýchodně od Kapského města. Návštěvníci se zde pohybují po chodnících a tučňáky tu mají před sebou jako na dlani.

Tučňák galapážský (Spheniscus mendiculus)

V roce 2009 jsme strávili celý týden na Galapágách. Přestože jsme se nedostali k nejzápadnějším ostrovům Fernandina a Isabela, kde žije víc jak 95 % nevelké populace tohoto druhu, poštěstilo se nám tučňáky galapážské vidět u ostrova Bartolome a jednoho dokonce vyfotit. Je to úžasné štěstí vidět tvora, jehož počet se v současné době odhaduje jen asi na 1500 hnízdících párů.    

Tučnák megallanský (Spheniscus magellanicus)

O tomto druhu jsme se zmiňovali v předchozí části povídání, neboť jsme ho viděli na Falklandských ostrovech. Osm let před tím jsme však tyto tučňáky viděli na jihu Chile v chráněné oblasti Seno Otway. Tento druh, mimochodem rovněž ohrožený, hnízdí téměř po celém chilském pobřeží, na již zmiňovaných Falklandech a také na jižní části atlantského pobřeží Argentiny.

V souvislosti s cestou do Chile musím vzpomenout na setkání s překrásnými tučňáky patagonskými v chilské části Ohňové země. Malinká skupina dvaceti, snad třiceti tučňáků nás tehdy přímo uhranula. Byli jsme zde sami a užívali jsme si zvědavých tučňáků, kteří si nás chodili postupně prohlížet na vzdálenost jen několika kroků.

Další setkáni s tučňáky nás čekalo v roce 2013 na Novém Zélandu, který je podle některých vědců kolébkou tučňáků a podle některých checklistů zde žije (včetně subantarktických ostrovů) až 15 druhů. My jsme cestovali jen po Jižním a Stewardově ostrově, takže jsme ani teoreticky nemohli všechny druhy vidět. Byli jsme však velice vděční i za dva velice specifické druhy: tučňáka nejmenšího a zejména tučňáka žlutookého.

Tučňák nejmenší (Eudyptula minor)

Tento malý tučňáček je jediným druhovým zástupcem rodu Eudyptula. Rodové jméno ze staré řečtiny znamená "malý dobrý potápěč" a velice dobře vystihuje jeho vlastnosti. Měří "jen" 40 až 45 cm. Žije v norách podobně jako zástupci rodu Spheniscus a je to noční tvor.

Systematika jej dělí do 6 poddruhů, ze kterých na Jižním ostrově žijí pouze dva.

Našim místem setkání byla oblast Otago v jihovýchodní části Jižního ostrova v soukromé chráněné oblasti Penguin Place. Pro návštěvníky je zde vybudován labyrint chodeb, které jsou částečně pod úrovní přirozeného terénu s maskovanými pozorovatelnami. Tučňáci nejmenší jsou přes den schovaní (většinou v umělých) hnízdech, ze kterých jim vykukuje jen hlavička (pokud máte štěstí). My jsme zde štěstí měli.

Tyto tučňáčky jsme ještě viděli v International Antarctic Centre ve městě Christchurch. Tady to ale při vší úctě byla "jen" ZOO.

Tučňák žlutooký (Megadyptes antipodes)

Krásně zbarvený, bohužel ale také ohrožený druh tučňáka. I když to tak nevypadá, jeho nejbližším žijícím příbuzným je dříve zmiňovaný tučňák nejmenší. Poprvé jsme jej viděli na stejném místě jako tučňáky nejmenší - v Penguin Place v Otagu. Ve vysoké trávě zde relaxovalo jen několik tučňáků žlutookých. Dle průvodce je jich zde možné časně ráno vidět několik desítek.

Krásné setkání (byť s jediným exemplářem tohoto druhu) jsme měli na nejjižnějším cípu Jižního ostrova v kraji Catlins, konkrétně na pláži Canibal Bay. Vyrazili jsme si zde podél pobřeží lovit fotky v podvečerním slunci. Proplétali jsme se mezi balvany a tam jsme na sebe narazili. Překvapení bylo evidentně na obou stranách. Chvíli jsme se prohlíželi a pak "pan žlutooký" pomalu důstojně odkráčel dál mezi balvany. Několikrát se zastavil, otočil se a udělal pózu pro náš fotoaparát.