Tučňáci - nelétaví letci II

Tučňáci rodu Aptenodytes

Tento rod zahrnuje dva největší druhy tučňáků, tučňáka císařského a tučňáka patagonského

Zatímco domovem prvního druhu jsou nejchladnější oblasti kontinentální Antarktidy, tučňák patagonský obývá převážně teplejší subantarktické ostrovy. Oba druhy jsou si velice podobné: šedý hřbet, bílé břicho a černo-žlutou/oranžovou hlavu. Charakteristické pro ně je, že si nestaví hnízdo. Vejce a v prvním období i mládě drží na svých nohou a zahřívají je převislou kůží na břiše. 

Tučňáci patagonští (Aptenodytes patagonicus)

Tučňák patagonský je druhým největším druhem řádu tučňáků. Měří až 95 cm a váží kolem 20 kg. V současné době jsou známy dva jeho poddruhy. V námi navštívené oblasti žije poddruh A.p.patagonicus, převážně na Jižní Georgií a na Falklandech. Druhý poddruh pak na subantarktických ostrovech Indického oceánu.

Tučňáci patagonští mají velice specifický cyklus hnízdění, který je nejdelší ze všech ptáků (trvá 14 až 16 měsíců). Mládě přepeřuje dvakrát, poprvé do druhého prachového peří, které hřeje avšak neumožňuje mu plavat a zajišťovat si potravu. První zimu přečkává více méně bez pomoci rodičů v tomto druhém prachovém peří. Žije prakticky výhradně z tukových zásob a během zimy ztratí asi 50% své hmotnosti. Díky tomuto cyklu jsou schopni vychovat nejvýše 1 mládě za tři roky.

Poprvé jsme se setkali s tučňáky patagonskými na Saundersově ostrově (severozápadní část Falklandských ostrovů). Bylo jich zde jen několik desítek ve větší kolonii tučňáků oslích. Celkem na Falklandech žije snad jen několik set těchto tučňáků asi na sedmi lokalitách. 

Na Jižní Georgii žije těchto tučňáků podstatně víc, odhady se v současné době pohybují kolem 450 tis. hnízdících párů. My jsme nejprve navštívili Solisbury plain, která je s asi 60 tisíci hnízdícími páry druhou největší kolonií tučňáků patagonských na ostrově. Samotná pláň vznikla po ustoupení obrovského ledovce a v současné době je s plochou 2 km2 nejrozsáhlejším nezaledněným územím v Jižní Georgii. Kromě tučňáků patagonských je zde možné vidět kormorány jižní, racky jižní, lachtany antarktické a rypouše sloní.

Největší kolonie nás však čekala v zátoce St. Andrews Bay, kterou jsme navštívili o tři dny později. Tento otevřený záliv lemuje více jak 3 km široká pláž, na které prakticky trvale hnízdí okolo 150 tis párů tučňáků patagonských. Úžasný obraz tohoto místa  navíc rámuje panorama zasněžených hor a ledovců. Modravé říčky z tajícího ledu protínají travnatou pláň za písčitou pláží. Když vám vyjde počasí jako nám, pak vám obraz této krajiny z paměti hned tak nezmizí.

Zbývající tři druhy tučňáků jsme viděli vždy jen v jediné lokalitě.

Tučňáci rodu Eudiptes

Tento rod, jehož druhy jsou na hlavě ozdobeny různě tvarovanou žlutou chocholkou, se někdy nazývají crested penguins = tučňáci chocholatí. Rodové jméno nese osm druhů a tak je tento rod druhově nejpočetnějším z čeledi tučňákovitých. V námi navštívené oblasti žijí pouze dva druhy tučňáci žlutorozí a skalní.

Tučňáci žlutorozí (Eudiptes chrysolahus)

Přestože populace tučňáků žlutorohých patří mezi nejpočetnější druhy z řádu tučňáků (jen na Jižní Geogrii se jejich počty odhadují na 1 mil. párů), viděli jsme tento krásný druh jen jednou. Bylo to v zátoce Cooper Bay na nejvýchodnější výspě Jižní Georgie. Nevelká skupina asi 50 jedinců se z hnízdiště, které bylo dál ve vnitrozemí, přesouvala po strmé skále do moře. Určitě to byli rodiče, kteří se vypravili pro potravu pro mláďata, která se jim rodí v lednu a únoru.

Přesun po kluzké skále neprobíhal bez konfliktů, a tak jsou na fotografii vidět gesta agresivity, která jsou vlastní pro všechny druhy rodu Eudyptes.

Velice specifické pro tento druh tučňáků je, že samička snáší dvě vejce, to první je však téměř o polovinu menší než druhé. Velice často se z prvního vajíčka mládě vůbec nevylíhne a pokud ano, pak se většinou nedožije dospělosti. Preference až druhého vejce je v ptačím světě velice výjimečná.

Tučňáci skalní (Eudiptes chrysocome)

Tučňáci skalní jsou druhým nejpočetnějším druhem rodu Eudiptes. Informace o počtu se zdroj od zdroje dost liší a pohybují se mezi 1 - 2 milióny párů. V oblasti Ohňová země a na Falklandských ostrovech žije asi 650 tis párů.

Našim jediným místem setkání byly útesy Devil´s Nose na ostrově Westpoint. Tady společně hnízdil albatros černobrvý a tučňák skalní. Žádný z našich průvodců nám bohužel nedokázal jednoznačně odpovědět, zda je možné za sdílením jednoho místa těmito dvěma ptačími druhy vidět nějaký hlubší smysl. Tučňáci snad jen využívali mezery mezi hnízdy albatrosů jako úkryt před větrem. Možná, že fungovala i vzájemná výstraha před predátory. 

Tučňák magalenský (Spheniscus magellanicus)

Tento druh tučňáka je ze všech popisovaných druhů nejteplomilnější. Jeho nejjižnější výskyt je v Ohňové zemi a na Falklandských ostrovech. Hnízdí podobně jako ostatní druhy rodu Spheniscus v norách, které zabírají jiným živočichům, popř. si je sám přizpůsobuje.

Několik jedinců jsme viděli na Soundersově ostrově více méně ve společnosti tučňáků oslích.

U Port Stenley (v zálivu Gypsy Cave) jsme viděli jednoho, jak se krčí ve svém hnízdě a schovává se před větrem.