Savci jižní Brazílie

Kolonie tučňáků v Ohňové zemi Terejové modronozí na Galapágách Mladá harpie Kolibřík duhový v Las Claritas Rovněž nemohu říci, že bychom lokality s předpokládaným výskytem savců nějak opomíjeli při plánování našich cest. V chilských Torres del Paine jsme strávili dva dny a jednu noční vyjížďku hledáním pumy. Při návštěvě Jaguáří rezervace v Belize jsme tajně doufali, že jméno rezervace má své opodstatnění a ve venezuelských mokřadech jsme věřili, že uvidíme mravenečníka. Neměli jsme zkrátka štěstí.

I do itineráře naší dosud poslední latinskoamerické cesty, do Brazílie, jsme naplánovali dvě lokality, kde bychom mohli uvidět jihoamerické savce.

Národní park Serra da Canastra První lokalitou byla savana národního parku Serra da Canastra, která je domovem relativně početné populace psa hřivnatého. Další lokalitou byl Pantanal, kde jsme věřili v setkání s jaguárem.

Vyhlídka na skalnatý masiv Serra da CanastraNárodní park Serra da Canastra leží na náhorní plošině stejnojmenného masivu v nadmořské výšce od 900 do 1500 m n.m. Plošina je pokryta převážně travnatou savanou, kterou omezují pouze kamenité oblasti.

Savana na náhorní plošině Stromy zde uvidíte jen velice vzácně. Tuto savanu jsme poctivě rastrovali dva dny, na psy hřivnaté jsme však nenarazili.

Jelenec pampový připomíná našeho srnceZe savců jsme zde několikrát viděli jen jelence pampové (Ozotoceros bezoarticus) a v hodině „dvanácté“ nás naše průvodkyně Mariana upozornila na černý bod na obzoru, ve kterém rozeznala mravenečníka velkého (Myrmecophaga tridactyla).

Samička mravenečníka velkého nosí na svých zádech i dost velká mláďata

Moc dlouho jsme neváhali. Jakmile se nám podařilo vysoukat se ze stařičkého džípu, vyrazili jsme rychlou chůzí k černému bodu. Od Mariany jsme ještě dostali dobrou radu “ A hlavně jděte proti větru…“. My byli rádi, že vůbec jdeme. Nikdy jsem si nemyslel, jak zákeřná může být chůze vysokou trávou, zvláště pak po velkých trsech. Alena na jednom z nich uklouzla a zajela do jakési prohlubně, ve které se dokonale zaklínila. Nebyla v ní skoro vidět a tak jsem se vracel a hledal ji jen po hlase. Nicméně jsem ji vytáhl a už jsme zase spěchali za mravenečníkem. Nakonec se z mravenečníka vyklubala mravenečnice i s poměrně velkým mládětem na zádech. I přes zátěž utíkala poměrně rychle, jakmile se k ní dostal náš zápach. Stačili jsme udělat pár fotek, ale světlo nám právě teď moc nepřálo.

Říčka Sao Francisco Jeden den jsme věnovali zcela oddělené jižní části parku, do které se vcházelo nedaleko od  největšího vodopád d'Anta, který tvoří na hraně masivu řeka Sao Francisco. Tady jsme uviděli poměrně vzácnou opici titiho černočelého (Callicebus nigrifrons)

Titi černočelý 

Přestože je tento článek zaměřený na brazilské savce, nemohu se zde nezmínit o tukanech obrovských, kterých jsme v Serra da Canastra viděli opravdu hodně. Musím říct, že k fotografům byli laskaví, což nám dost vykompenzovalo absenci psů hřivnatých.

Malý kosman černovousý Aby byl výčet savců v Serra da Canastra úplný, musím se ještě zmínit o malých kosmanech černovousých (Callithrix penicillata), kteří se každé ráno prohnali hotelovou zahradou, kde se posilnili ovocem ze zdejších stromů.

Pantanal - největší mokřady světa V Pantanalu je asi největší šance vidět divokou jihoamerickou faunu, samozřejmě včetně savců. My jsme si náš pětidenní pobyt rozdělili na dvě místa. První, kratší část pobytu jsme strávili v pousadě Piuval a v jejím okolí v severní části Pantanalu. Druhou pak přímo na řece Cuiaba v srdci Pantanalu.

Vjíždíme na tepnu Pantanalu - Transpantaneiru V září, v období sucha je ze severního Pantanalu velká travnatá zahrada s menšími i většími stromovými porosty. Mokřady jsme viděli jen v okolí místní komunikace Transpantaneiry. Hned první den jsme se dočkali příjemného překvapení, když jsme narazili na dalšího příslušníka čeledi mravenečníkovitých - menšího mravenečníka čtyřprstého (Tamandua tetradactyla), kterého místní často nazývají tamandua.

Mravenečník čtyřprstý Úlovek byl o to cennější, že jej jako první objevila Alena. Dalšími savci, kteří přebíhali po otevřených travnatých plochách mezi místními remízky, byli další primáti - malpy hnědé (Cebus appella). Mimochodem byly dost plaché, takže se je dařilo fotit jen na velkou dálku.

Malpa hnědáNejvětší zážitek nás v severním Pantanalu čekal u řeky Bento Gomes, kde jsme stativ rozložili přímo naproti hnízda vyder obrovských (Pteronura brasiliensis). Rodiče zřejmě učili svůj dorost lovit malé rybky a tak jsme mohli vidět, jak celá vydří rodinka odplouvá společně asi 30 m proti proudu, aby cestou po proudu rodiče něco ulovili.

Vydra obrovská Zastavovali se pravidelně u větví zaklíněných ve vodním toku, aby si zde v klidu mohli pochutnat na ulovené rybce.

Kapybary nebyly v Pantanalu zdaleka tak četné jako ve venezuelských mokřadech Llanos Když jsme loďkou pluli po řece Cuiaba k našemu dalším ubytování, náš průvodce nám líčil, kolik jaguárů zde viděli při posledních návštěvách. Údajně 95% návštěvníků v této oblasti svého jaguára uvidí.

Mapka výskytu jaguárů Znělo to velice optimisticky, ale my jsme přesto byli po našich předchozích výpravách dost skeptičtí. Byli jsme ubytovaní v dost strašném, napůl vyhořelém hotelu Pousada Baia Encantada. Průvodce nás však uklidňoval, že to do „centra jaguárů“ budeme mít blíž než turisté, kteří jsou ubytováni v Porto Jofre. Což možná byla pravda, nicméně i tak jsme strávili na cestě loďkou po řece dvě hodiny tam a dvě hodiny zpátky. Osobně by se mi asi nejvíc zamlouvalo ubytování na velkých lodích s kajutami, které byli zakotveny nedaleko od „centra jaguárů“. Jejich obyvatelé mohli zachytit život na řece Cuiaba za měkkého světla. Ale kostky byly vrženy a my jsme nakonec nelitovali. Viděli jsme celkem 7 jaguárů, z toho 2 jsme pozorovali při jejich aktivitách podél řeky více než hodinu a na další 3 jsme koukali, jak relaxují ve stínu pobřežní vegetace. Nafotili jsme spoustu fotek, které jsou umístěny v jedné z fotogalerií z Brazílie.

Náš první jaguár

S prvním jaguárem jsme strávili více jak hodinu

Jednu chvíli plaval snad tři metry od naší loďky

Cestou podél břehu hledal jaguár mladé kajmany, které patří mezi jeho nejčastější kořist.

Tento jaguár byl starý samec s pořádně dlouhým jazykem

I na řece Cuiabě jsme viděli vydry obrovské, na fotce si rovna pochutnává na velkém vodním hadovi

Mezi divoce žijící savce musíme započítat i introdukovaného a zdivočelého buvola vodního I když v okolí městečka Bonita (Mato Grosso do Sul) jsme měli v plánu jiné aktivity než pozorování fauny, pro úplnost tohoto článku musím uvést, že jsme zde několikrát viděli  mravenečníka velkého a maikonga (Cerdocyon thous).

U Bonita jsme zastihli mravenečníka v krásném odpoledním slunci.

Maikong - malá psovitá šelma byla často vidět v blízkosti lidských sídel. Samozřejmě jsme neviděli řadu dalších zajímavých jihoamerických savců (vedle již zmiňovaného psa hřivnatého např. tapíra nebo pásovce), které bychom moc rádi alespoň zahlédli, ale přesto jsme tentokrát neodjížděli s prázdnou. Když k tomu přičteme i spoustu ptačích úlovků a zajímavou krajinu jižní Brazílie, určitě musíme tuto výpravu zařadit mezi ty nejúžasnější.