Fotili jsme zoborožce II (africké druhy)

Až když jsem kompiloval článek o bornejských zoborožcích a tak trochu lamentoval nad výsledky focení, uvědomil jsem si, jak pohodové bylo focení v Africe. Plno slunce, porost řídký a ptáci se nebáli přiletět blízko.

Zanořil jsem se do archivu a pokusil se o podobnou kompilaci fotografií, tentokrát zoborožců žijících v Africe. Následující článek tedy volně navazuje na ten předchozí.

Dle mého názoru se afričtí zoborožci liší od svých asijských příbuzných především pestrostí prostředí, které obývají. V Africe je můžete nalézt od pouští přes travnaté savany, oblasti buše nebo opadavých lesů až po deštné pralesy centrální a západní Afriky. Vyskytují se prakticky v celé subsaharské Africe a přes Africký roh pronikli až do jihozápadní části Arabského poloostrova. (Pojem afričtí zoborožci není tedy úplně přesný)

Prvního zoborožce jsme vyfotili téměř před deseti lety v severní Namíbii. Vzpomínám si na toto setkání docela přesně. Seděli jsme na skládacích židlích v polostínu trnitých akácií a soukali do sebe oběd. Potom přiletěl "náš první"  - zoborožec jihoafrický (Tockus leucomelas).  Sedl si pár metrů od nás a z oběda už nebylo nic. Jenom cvakání foťáků.


Foto 1 Zoborožec jihoafrický - sameček - Severní NamibiePozději jsme ho identifikovali podle červeně zbarvené neopeřené kůže pod zobákem jako samečka.

Jak plyne z latinského názvu, patří tento druh do rodu Tockus, druhově nejpestřejšího rodu zoborožců vůbec. Podle www.biolib.cz sem patří 17 druhů, které se od sebe dost liší svojí velikostí. Zatímco nejmenší druhy Tockus camurus a  Tockus hartlaubi váží jen kolem 110 g, největší zoborožec Hemprichův (Tockus hemprichii) váží 660 g.


Foto 8 Zoborožec Hemprichův - Poblíž Gondaru (sev. Etiopie) Tento druh jsme viděli nedaleko Gondaru v severní Etiopii. Obrázek není zrovna ideální, ale je z něj možno podle barevného zobáku identifikovat samečka (žlutavá přilbice, tmavě hnědá horní část zobáku a červenavá spodní část zobáku). Samička má celý zobák i přilbici tmavě hnědou.

Prvně zmiňované druhy zoborožců rodu Tockus současně charakterizují dva druhy zbarvení, které mají příslušníci tohoto rodu. Zoborožec jihoafrický je příkladem zoborožců se zbarvením těla černobílým a převážně bílou hlavou. Zoborožec Hemprichův pak zastupuje druhy, u kterých převažuje hnědé zbarvení hlavy i těla.  

Asi nejběžnějším africkým zoborožcem vůbec je zoborožec rudozobý (Tockus erythrorhynchus). Se svými cca 180 g je třetím nejmenším zoborožcem. Má červený zobák, téměř neznatelnou přilbici a černobílou barvu.


Foto 2 Zoborožec rudozobý - Údolí řeky Omo (Etiopie) Spolehlivě rozlišit pohlaví u tohoto druhu je (alespoň pro mne) dost problém. Sameček má kořen zobáku na rozdíl od samičky více žlutavý. Pokud nesedí párek vedle sebe, je pojem "více žlutavý" pojmem relativním.


Foto 2 a Párek zoborožců rudozobých - Údolí řeky Omo (Etiopie) Při troše fantazie lze samečka identifikovat v popředí tohoto obrázku. Samička se nám nevešla do hloubky ostrosti.

Zoborožec rudozobý má v rodu Tockus další čtyři velice podobné rody, které v angličtině mají základ jména Red-billed Hornbill. Vnější rozdíly těchto druhů jsou velice malé a bez specifikace lokality by je dle mého názoru rozeznal jen velký odborník.

Teritoria druhů T. kempi, T. rufirostris, T. ruahae a T. damarensis jsou zřejmá z následující mapky.


Mapka Mapka výskytu jednotlivých druhů zoborožce rudozobého
My jsme z těchto rudozobých zoborožců viděli vedle Zoborožce rudozobého (Tockus erythorhynchus) ještě Zoborožce damarského (Tockus damarensis) v severní Namibii a zoborožce (Tockus rufirostris) v deltě Okawanga v Botswaně. Posledně jmenovaný druh na české jméno teprve čeká. Pro srovnání přikládám fotografie všech tří druhů z bočního pohledu.


Foto 5 Zoborožec rudozobý - NP Samburu (Keňa) Foto 3 Zoborožec Tockus rufirostris - Delta Okawanga (Botswana) Foto 4 Zoborožec damarský - Severní Namibie Z fotografií je vidět, jak moc jsou si tyto druhy (v některých klasifikacích poddruhy) podobné. Pokud se takto podobné druhy vyskytují ve stejném teritoriu, je jejich určení dost obtížné. Dlouhou dobu se mi ani nedařilo najít zdroj, ve kterém by bylo uvedeno, v čem se druhy žijící v Namibii odlišují. Až v článku A. C. Kempa and W. Delporta: Comments on the status of subspecies in the red-billed hornbill (Tockus erythrorhynchus) complex (Aves:Bucerotidae), with the description of a new taxon endemic to Tanzania, kde autoři popisují jednotlivé poddruhy rudozobých zoborožců, jsem našel popis rozdílů. Hlavním a myslím, že jednoznačným rozeznávacím znakem je barva očí. Zatímco T. e. damarensis je má tmavě hnědé ,T. e. rufirostris má oči jasně žluté. Druhý rozpoznávací znak - bíle zbarvená hlava T.e. damarensis oproti šedé hlavě T. e. rufirostris už je rozlišení značně subjektivní.

Něco ze života zoborožců

Zoborožci bez ohledu na to, zda žijí v lesích, deštných pralesích nebo savanách jsou typicky denními živočichy. Již časně ráno si začnou upravovat peří a vyvolávat své sousedy. Pak teprve vylétají za potravou  Některé druhy hledají potravu v párech nebo malých skupinách, zatímco jiné vyrážejí za potravou ve velkých hejnech (až sto jedinců). Mezi hlavními jídly se ptáci věnují čištění peří (nezřídka vzájemnému) a vyhřívají se na slunci. Velkou péči věnují čištění zobáku a přilbice, který otírají o kůru stromů, aby jej udrželi v čistotě. Některé druhy zoborožců si zobák navíc leští olejem z mazové žlázy u kořene ocasu. Zobák se pak zbarví do žluto-červena.Navečer se vracejí do svých úkrytů, většinou v dutinách stromů

Největší nebezpečí hrozí zoborožcům v noci. Některé druhy proto nocují ve větších hejnech, ve kterých se zvyšuje pravděpodobnost včasné registrace nepřítele. Zoborožci žijící v pralesích, kde hrozí zvýšené nebezpečí ze země, často nocují na tenkých vnějších větvích, aby se chránily před většími predátory, jejichž útok přichází od kmenu stromů. Naopak menší zoborožci, kterým hrozí napadení dravci (většími sovami a orly), nocuji skrytí v koruně stromu.

Našim dalším, tentokrát poměrně vzácným úlovkem byl poddruh zoborožce Deckenova (Tockus deckeni jacksoni), některé zdroje uvádějí tento poddruh jako samostatný druh Tockus jacksoni.


Foto 6 Zoborožec Deckenův - Jezero Baringo (Keňa) Na tohoto zoborožce jsme narazili u jezera Baringo a musím přiznat, že jsem ho přesně určil až teď při kompilaci tohoto článku. Tento druh žije na poměrně malém území jihozápadní Etiopie, severozápadní Keni a severovýchodní Ugandy. Společné pro oba poddruhy zoborožce Deckenova je poměrně velká černá skvrna přes oči. Od svého druhového kolegy se tento poddruh odlišuje bílými skvrnami na hřbetu a na letkách.

Konečně posledním druhem rodu Tockus, kterého jsme viděli je zoborožec šedý (Tockus nasutus). Dává přednost lesnatým porostům před savanami, ale obecně je to nejrozšířenější druh zoborožce v Africe. Můžete se s ním setkat v celé subsaharské Africe a dokonce i v jihozápadní části Arabského poloostrova. Velice často jsme se s ním setkávali v Etiopii a v Keni. Nejlépe nám ale zapózoval v Ugandě u jezera Mburu.


Foto 7 Zoborožec šedý - Jezero Mburu (Uganda) Foto 7a Zoborožec šedý - Jezero Mburu (Uganda) Zatím jsme se zabývali rodem Tockus, do kterého se řadí nejmenší zoborožci. V Africe žijí ale i největší zoborožci dosahující úctyhodné délky kolem 110 cm a hmotností přes 6 kg. Tito zoborožci patří do rodu Bucorvus, ke kterému patří dva druhy: Zoborožec havraní (Bucorvus abyssinicus) žijící severně od rovníku v pásu východně od Senegalu přes severní Ugandu a Keňu až do Etiopie a zoborožec kaferský (Bucorvus leadbeateri), který žije v savanách východní a jižní Afriky jižně od rovníku. Oba dva druhy jsou někdy označovány jako zemní zoborožci, neboť se na rozdíl od svých příbuzných pohybují především po zemi, kde hledají potravu. Odtud i jejich anglická jména Southern Ground Hornbill a Northern Ground Hornbill. Na internetu jsem objevil i úvahy, že by zemní zoborožci vytvořili samostatnou čeleď.


Foto 9 Zoborožec kaferský - NP Nakuru (Keňa) Zoborožce kaferské jsme vídali poměrně často. Na této fotografii z delty Okawanga se nám ho podařilo zachytit na stromě, kam se ve dne uchyluje jen v případě pozemního nebezpečí nebo potřeby prozkoumat terén. Uvádí se, i když jsme to na vlastní uši neslyšeli, že zemní zoborožci dokážou zařvat tak hlasitě a strašně, že jejich hlas je považován za lví řev. Na další fotografii je párek zoborožců kaferských zachycen na zemi při hledání stravy.


Foto 9a Párek zoborožců kaferských - Masai Mara (Keňa) Strava zoborožců

Posledně jmenovaní zemní zoborožci jsou jedineční tím, že jsou výhradně masožravci. Tráví převážnou část života na zemi, procházejí své teritorium sami nebo ve skupinách až deseti jedinců a shánějí živočišnou potravu, nejčastěji myši nebo jiné hlodavce, žáby, a dokonce i jedovaté hady. Při lovení hadů využívají svůj dlouhý zobák jako kleště a udržují si nebezpečnou kořist v dostatečné vzdálenosti.

Ostatní zoborožci jsou však všežravci. Jedí ovoce, hmyz a malá zvířata. Někdy používají špičku zobáku jako prst při trhání ovoce ze stromů popř. chytání drobných zvířat na zemi. Okraje zobáku jsou vroubkované jako pila a slouží pro uchopení nebo roztržení potravy. Větší druhy pralesních zoborožců jedí převážně ovoce, za kterým přelétávají ze stromu na strom v párech nebo i větších hejnech.

Binokulární vidění

Zoborožci patří mezi ptáky, kteří mají binokulární vidění. Na rozdíl od většiny ptáků s tímto typem vidění jim však zobák zasahuje do jejich zorného pole. Tato výjimečnost jim umožňuje vidět špičku vlastního zobáku. Podle některých odborníků jim tato vlastnost pomáhá přesněji ovládat zobák.  

Středně velké zoborožce v Africe reprezentuje osm druhů rodů Bycanistes a Ceratogymna. Společným znakem zástupců prvního citovaného rodu je černo-bílé zbarvení, sexuální dimorfismus se projevuje prakticky jen ve velikosti přilbice. Barva i velikost obou pohlaví je stejná.

Naopak u rodu Ceratogymna se dimorfismus projevuje daleko výrazněji. Kromě daleko menší přilbice odlišuje samičky tohoto rodu hnědavé peří na hlavě. Samečky pak zdobí neopeřený modrý lalok.

Většina těchto zoborožců žije v západní a jižní části subsaharské Afriky. Výjimkou je zoborožec šedolící (Bycanistes brevis), kterého je možné vidět v převážně horských lesích pásu podél východoafrického pobřeží.

Právě to byl také jediný druh, kterého jsme viděli a nafotili ve volné přírodě v Etiopii u jezera Awassa.


Foto 10a Zoborožec šedolící - Jezero Awassa (Eriopie) Mimo Afriku jsme nafotili africké druhy zoborožců v ZOO Lešná a to další dva druhy zoborožců rodu Bycanistes : zoborožce chechtavého (Bycanistes fistulator) a zoborožce naříkavého (Bycanistes bucinator).


Foto 11 Párek zoborožců naříkavých - ZOO Lešná Foto 12 Zoborožec chechtavý - ZOO Lešná A na závěr jsem si ještě nechal jeden druh zoborožce ze ZOO Lešná, který je dle www.biolib.cz jediným druhem rodu Tropicranus : Zoborožec bělovlasý (Tropicranus albocristatus).  Podle mého názoru je to vůbec nejkrásnější zoborožec, jakého jsme viděli.


Foto 13 Zoborožec bělovlasý - ZOO Lešná
Mapka je převzata z citovaného zdroje :
A. C. Kemp and W. Delport:Comments on the status of subspecies in the red-billed hornbill (Tockus erythrorhynchus) complex (Aves: Bucerotidae), with the description of a new taxon endemic to Tanzania  

Vloženo
17. 01. 2015 , kategorie: fauna a flóra
Počet zobrazení:
5223
Klíčová slova
Sdílejte s přáteli