Tučňáci - nelétaví letci III (Setkání mimo Antarktidu)

Jižní polární moře nebyla první lokalita, kde jsme se ve volné přírodě setkali s tučňáky. Abychom zkompletovali naše vzpomínky na setkání s tučňáky, zalovili jsme v našich archivech a do třetí částí povídání o tučňácích jsme zařadili všechna naše setkání s tučňáky, která předcházela cestě do Antarktidy.

V první části povídání o tučňácích jsme uvedli tabulku s údaji o velikosti populací jednotlivých druhů zmiňovaných v první a druhé části. Pro úplnost zde uvádíme obdobnou tabulku pro zbývající druhy tučňáků.

Druh Rod Hnízdících párů (v tis.)
Tučňák chocholatý Eudyptes 75
Tučňák královský Eudyptes 850
Tučňák novozélandský Eudyptes 1,2 až 5,0
Tučňák skalní severní Eudyptes 240
Tučňáka snárský Eudyptes 32
Tučňák žlutooký Megadyptes 1,2 až1,75
Tučňáka brýlový Spheniscus 25
Tučňák galapážský Spheniscus 0,9 až 2,35
Tučňák Humboltův Spheniscus 16
Tučňák megallanský Spheniscus 1600
Tučňák nejmenší Eudyptula 235

 

Rod Spheniscus

Čtyři druhy tučňáků rodu Spheniscus jsou jednoznačně nejteplomilnější tučňáci ze všech. I když se liší výskytem i velikostí, mají na první pohled velice podobnou černobílou kresbu celého těla. V angličtině se tučňáci tohoto rodu nazývají společným názvem podle zbarvení "banded penguins" = pruhovaní tučňáci. Společným znakem je rovněž skutečnost, že za hnízdo jim slouží nora nebo škvíra mezi balvany.   

Jednotlivé druhy tučňáků rodu Spheniscus se liší počtem a uspořádáním tmavých pruhů na krku. Na snímku je tučňák brýlový.

My jsme se na našich cestách setkali se třemi druhy: tučňákem magellanským (Spheniscus magellanicus), tučňákem galapážským (Spheniscus mendiculus) a tučňákem brýlovým (Spheniscus demersus). 

 

Tučňák brýlový (Spheniscus demersus)

I tučňáci brýloví mají řadu sociálních rituálů, kterými dávají najevo sympatie ke svému partnerovi.

Právě posledně jmenovaný tučňák byl vlastně našim prvním. Až do návštěvy Jihoafrické republiky v roce 2006 byla pro nás představa tučňáků v Africe stejně absurdní jako kolibříků v Arktidě. Nicméně cestujeme mj. proto, abychom naše představy upřesňovali a někdy i zcela měnili. Tučňáci brýloví žijí většinou na ostrovech podél pobřeží Jihoafrické republiky a Namibie. Svá hnízdiště však mají i na několika plážích přímo na kontinentu.

V době naší návštěvy již u většiny mláďat končilo přepeřování.

My jsme je viděli na Boulders Beach, což je turisticky velice snadno dostupná lokalita jihovýchodně od Kapského města. Návštěvníci se zde pohybují po chodnících a tučňáky tu mají před sebou jako na dlani.

Prosluněná Boulders Beach měla hodně daleko k nehostinným pobřežím Antarktidy.

Tučňák galapážský (Spheniscus mendiculus)

V roce 2009 jsme strávili celý týden na Galapágách. Přestože jsme se nedostali k nejzápadnějším ostrovům Fernandina a Isabela, kde žije víc jak 95 % nevelké populace tohoto druhu, poštěstilo se nám tučňáky galapážské vidět u ostrova Bartolome a jednoho dokonce vyfotit. Je to úžasné štěstí vidět tvora, jehož počet se v současné době odhaduje jen asi na 1500 hnízdících párů.    

Vzhledem k počtu tučňáků galapážských patří tento snímek mezi naše nejvzácnější.

Tučnák megallanský (Spheniscus magellanicus)

O tomto druhu jsme se zmiňovali v předchozí části povídání, neboť jsme ho viděli na Falklandských ostrovech. Osm let před tím jsme však tyto tučňáky viděli na jihu Chile v chráněné oblasti Seno Otway. Tento druh, mimochodem rovněž ohrožený, hnízdí téměř po celém chilském pobřeží, na již zmiňovaných Falklandech a také na jižní části atlantského pobřeží Argentiny.

Na rozdíl od velice podobného tučňáka brýlového má tučňák magellanský na krku pruhy dva.

V souvislosti s cestou do Chile musím vzpomenout na setkání s překrásnými tučňáky patagonskými v chilské části Ohňové země. Malinká skupina dvaceti, snad třiceti tučňáků nás tehdy přímo uhranula. Byli jsme zde sami a užívali jsme si zvědavých tučňáků, kteří si nás chodili postupně prohlížet na vzdálenost jen několika kroků.

Setkání s tučňáky patagonskými v Ohňové zemi bez ohledu na nevelký počet tučňáků bylo naše nejúžasnější setkání.
Tučňáci si nás v malých skupinkách přicházeli prohlížet.
Barevné detaily jižní slunce ještě víc rozzářilo.

Další setkáni s tučňáky nás čekalo v roce 2013 na Novém Zélandu, který je podle některých vědců kolébkou tučňáků a podle některých checklistů zde žije (včetně subantarktických ostrovů) až 15 druhů. My jsme cestovali jen po Jižním a Stewardově ostrově, takže jsme ani teoreticky nemohli všechny druhy vidět. Byli jsme však velice vděční i za dva velice specifické druhy: tučňáka nejmenšího a zejména tučňáka žlutookého.

Tučňák nejmenší byl dle mého názoru ze všech druhů tučňáků nejspecifičtější.

Tučňák nejmenší (Eudyptula minor)

Tento malý tučňáček je jediným druhovým zástupcem rodu Eudyptula. Rodové jméno ze staré řečtiny znamená "malý dobrý potápěč" a velice dobře vystihuje jeho vlastnosti. Měří "jen" 40 až 45 cm. Žije v norách podobně jako zástupci rodu Spheniscus a je to noční tvor.

Systematika jej dělí do 6 poddruhů, ze kterých na Jižním ostrově žijí pouze dva.

Tučňák nejmenší je noční pták, a tak je možné jej v přirozeném prostředí zahlédnou jenom v jeho noře, jak se to podařilo nám v oblasti Otago.

Našim místem setkání byla oblast Otago v jihovýchodní části Jižního ostrova v soukromé chráněné oblasti Penguin Place. Pro návštěvníky je zde vybudován labyrint chodeb, které jsou částečně pod úrovní přirozeného terénu s maskovanými pozorovatelnami. Tučňáci nejmenší jsou přes den schovaní (většinou v umělých) hnízdech, ze kterých jim vykukuje jen hlavička (pokud máte štěstí). My jsme zde štěstí měli.

V International Antarctic centre tučňáci nejmenší změnili noční způsob života za denní, a tak je možné je pozorovat při jejich aktivitách. Na této fotografii malý tučnáček odpočívá jako naše kachny.

Tyto tučňáčky jsme ještě viděli v International Antarctic Centre ve městě Christchurch. Tady to ale při vší úctě byla "jen" ZOO.

V International Antarstic Centre chovají dva poddruhy tučňáka nejmenšího. Běžnější poddruh Eudyptula minor minor (Little Blue Pinguin) a Eudyptula minor albosignata (White Flippered Pinguin). Druhý vzácnější poddruh je na našem na obrázku. Má světlé pruhy na přední i zadní straně křídel a pruhy jsou širší než u prvního poddruhu, který má pruh jen na zadní straně křídel.

Tučňák žlutooký (Megadyptes antipodes)

Krásně zbarvený, bohužel ale také ohrožený druh tučňáka. I když to tak nevypadá, jeho nejbližším žijícím příbuzným je dříve zmiňovaný tučňák nejmenší. Poprvé jsme jej viděli na stejném místě jako tučňáky nejmenší - v Penguin Place v Otagu. Ve vysoké trávě zde relaxovalo jen několik tučňáků žlutookých. Dle průvodce je jich zde možné časně ráno vidět několik desítek.

V Penguin Place žijí tučňáci ve vysoké trávě nedaleko od moře. Návštěvníci mohou tučňáky pozorovat ze zákopu, které připomínají zákopy z 1. světové války.

Krásné setkání (byť s jediným exemplářem tohoto druhu) jsme měli na nejjižnějším cípu Jižního ostrova v kraji Catlins, konkrétně na pláži Canibal Bay. Vyrazili jsme si zde podél pobřeží lovit fotky v podvečerním slunci. Proplétali jsme se mezi balvany a tam jsme na sebe narazili. Překvapení bylo evidentně na obou stranách. Chvíli jsme se prohlíželi a pak "pan žlutooký" pomalu důstojně odkráčel dál mezi balvany. Několikrát se zastavil, otočil se a udělal pózu pro náš fotoaparát.

Nečekané setkání na Canibal Bay
Kontrolní ohlédnutí.

Zajímavé nejen internetové odkazy

Nejprve jsme chtěli přidat k našim fotografiím více vyčtených informací, ale nakonec jsme všechny tři články maximálně omezili na popis našich setkání a přidali jen ty nejzákladnější informace. I tak se povídání protáhlo.

Na webu o tučňácích existuje řada zajímavých specializovaných webových stránek a blogů, kde si zájemci tyto informace mohou najít.

My osobně jsme kromě obecných již zmiňovaných ornitologických informačních zdrojů pročítali i :

https://www.penguinworld.com/

https://www.penguins-world.com/

https://www.lelongweekend.com/guide-falkland-islands-penguins/

a velice pěkné české stránky:

https://www.penguinsworld.cz/

Z knižních podkladů jsme čerpali z:

Ilustrated Checklist of the Birds of the World I.

Robert Burton: South Georgia, 4. vydání 2016

Vloženo
02. 10. 2019 , kategorie: fauna a flóra
Počet zobrazení:
1637
Klíčová slova
Sdílejte s přáteli