FotogalerieHasek.cz
Poslední aktualizace:
09.09.2010

S Golondrinou po galapážských ostrovech

Golondrina, což znamená španělsky vlaštovka, byla asi 22 metrová motorová loď, pro 16 pasažérů + 5 členů posádky + průvodce. K ubytování pasažérů sloužilo 8 dvoulůžkových kajut s jednoduchých vybavením.

0010_Ek_Gal_clan_cest2 Golondrina v plné parádě

Vlastní kajuta měla půdorys cca 2 x 1,5 m. Byly v ní dvě postele (nad sebou), malá skříňka a ulička do které se otevíraly dveře. Každá kajuta měla vlastní WC s umyvadlem a sprchový kout. Dvě kajuty byly umístěny na horní palubě za kapitánským můstkem, dvě vzadu u motorů na základní palubě a čtyři v podpalubí. Každá poloha měla nějaké mouchy. Dole v podpalubí byl cítit benzín a občas se do kajut dostala nějaká voda, vzadu na základní palubě (tady jsme spali my) bylo nejvíc slyšet motory a nahoře se zase nejvíc projevovaly vlny.

0020_Ek_Gal_clan_cest2 Naše kajuta

V zadní části horní paluby byl společný otevřený prostor s lavicemi. Jídelna a malinká kuchyň v byly v mezaninu mezi základní palubou a podpalubím. Posádka spala vpředu v podpalubí.

Kromě jedinečné možnosti domluvit se na individuálním denním programu jsme ocenili i výborného kuchaře a příjemnou posádku. A samozřejmě super-průvodce Fabricia.

0030_Ek_Gal_clan_cest2 Jídelna a slavnostní nástup posádky

Denní program

Budíček: 05:00

Snídaně: 05:30

Odjezd na ostrovy: 06:15

Vylodění: 06:30 (cca)

Návrat na loď: 11:00 (cca)

Oběd: 12:00

Odp.relax/ koupání/šnorchl 13:00

Odjezd na ostrovy: 14:00

Návrat na loď: 18:15 (za soumraku)

Večeře: 19:00

Příprava na druhý den: 19:45

Ti z nás, kterým vlny a kolébání lodi příliš nedovolili spát, samozřejmě budíček nepotřebovali. Často jsem už od páté hodiny, kdy se začínalo pomalu rozednívat, postával na palubě u zábradlí a koukal se, jak moře i obloha mění svoji barvu.

K snídaní většinou bylo ovoce a vajíčka připravená na různý způsob. Po návratu na loď nás vždy čekalo jednoduché občerstvení v podobě sušenek a čerstvého džusu.

K obědu a večeři bylo vždy chutně připravené maso (hlavně rybí a kuřecí) s teplou zeleninou, s rýží a čerstvým zeleninovým salátem. Na jednoduchém švédském stolu si každý nabral, na co měl chuť.

Naše skupina byla víc než ukázněná a tak s odjezdy na ostrovy nebyly problémy. Připravte se, že kormidelník na malém přepravním člunu bude po vás vždy chtít, abyste si nasadili plovací vestu. Některá vylodění na ostrovy jsou mokrá (wet landing) a některá suchá (dry landing) V praxi to znamená, že buď vyskakujete na mělčině do vody nebo s vámi člun přirazí k nějakému molu.

0040_Ek_Gal_clan_cest2 Relax na horní palubě

Po obědě, pokud vás nesklátí únava z probdělé noci, je možný všeobecný relax na horní palubě, koupání popř. šnorchlování.

Po večeři vždy vystoupil Fabricio (podle dostupných informací je postup stejný na všech lodích) a seznámil nás s plánem nočního přesunu k dalšímu ostrovu a s vlastními exkurzemi, které nás na tomto ostrově čekají.

Potom se polovina z nás (ti statečnější a odolnější) - Alena byla mezi nimi, přesunula na horní palubu, kde popíjejíce víno či rum vyprávěli o svých zážitcích z cest.

Méně odolní (od druhého večera včetně mne) požili svoji dávku kinedrilu a šli do postele počítat ovečky.

 

Mořská nemoc.

Jedinou nevýhodou Golondríny II a samozřejmě i všech ostatních malých lodí, která mi poněkud vadila, byla její menší odolnost vůči vlnám. Při nočních přesunech na otevřeném moři to bylo skutečně cítit. A to jsem si mohl stokrát zdůvodňovat že Kolumbova Santa Maria byla stejně velká a Kolumbus na ní musel přeplout celý Atlantik.

Ze začátku jsem to nijak negativně nevnímal. První přesun byl poměrně krátký (z ostrova Santa Cruz a Santa Fé) a uskutečnil se přes den. Na horní palubě jsme si užívali pro nás vzácného listopadového sluníčka, někteří klimbali, jiní povídali.

0060_Ek_Gal_clan_cest2 Fregatky čekaly na zbytky z kuchyně

Horší byl přesun ze Santa Fé na Espaňolu. Samozřejmě večer jsem ještě usedl s těmi odolnými na horní palubě a usrkával svoji dvojku červeného. Povídalo se a povídalo se. Kolem desáté se „účastníci zájezdu“ začali pomalu trousit do kajut. I my jsme dopili a vyrazili tamtéž.

Pokud jsem se pohyboval v jedné nadmořské výšce, po jedné palubě, tak to šlo. Jakmile jsem ale začal sestupovat po schůdkách k naší kajutě, cítil jsem, že žaludek se jaksi opožďuje a zůstává nahoře. Zpomalil jsem. Ani to nepomohlo. Žaludek se stále tlačil výš a výš a já chtěl níž a níž. Když jsme došlápl na palubu, kde byla naše kajuta už bylo jasné, že namísto do kajuty je nutno jít k zábradlí. Stihl jsem to na poslední chvíli. Rybičky možná byly spokojené. S vodnatým žaludkem jsem se dovrávoral do kajuty, snědl jsem kinedril a honem do vodorovné polohy.

0050_Ek_Gal_clan_cest2 I žraloci čekali, kdo ztratí rovnováhu

Za chvíli se žaludek zklidnil a do rána stejně jako do těch rán příštích jsem toho už moc nenaspal.

Nejhorší část cesty nás čekala při přesunu z ostrova Santa Cruz na Genovesu. Jednak to byla největší vzdálenost, kterou jsme na lodi museli překonat, ale hlavně si s naší lodí pohrávaly poměrně dost velké vlny. Myslím si, že tuto noc nikdo z nás mnoho nenaspal. Všichni jsme byli rádi, když Golondrína kolem páté ráno zakotvila v poměrně klidných vodách. Při snídani na nás všech bylo vidět nevyspání a tento den všichni polední klid vyplnili krátkým spánkem.

Tak neslavně skončilo mé ponocování na lodi Golondrina II ve vodách Pacifiku. Příští dny už jsem nic neriskoval. Po večeři a instruktáži jsem zblajznul prášek a hupky do postele, zatímco Alena využívala mé indispozice a každý den chodila s chlapákama popíjet na horní palubu.

0070_Ek_Gal_clan_cest2 Západy slunce byly krásné bez ohledu na mořskou nemoc Ekvador 10/2009