FotogalerieHasek.cz
Poslední aktualizace:
26.04.2011

Atacama - přehled zajímavých míst

Poušť Atacama patří mezi nejsušší místa na zemi. Leží na náhorní plošině, která je sevřená z východu hlavním hřebenem And a ze západu pohořím Cordillera de la Sal.

Samotná poušť je dosti nevzhledné šedivé oraniště, na první pohled bez známek života. Ráno je vám zde strašná zima a kolem poledne pěkně vedro. V duchu se zeptáte sami sebe: Proč já bloud sem vlastně jezdil?

Pokud však víte kam a kdy zajet, určitě si takovou otázku nepoložíte. Ani na to nebudete mít čas. Myslím, že zajímavých míst zde je dost a dost. Za pět dnů, které jsme zde strávili, jsme navštívili řadu z nich.

Chceme se tedy podělit o naše zkušenosti a zážitky a věříme, že někomu naše tipy přijdou vhod.

Tři nejznámější lokality: Gejzíry „El Tatio“, Měsíční údolí (Valle de la Luna) a jezero Chaxa byste si určitě neměli nechat ujít. Zejména u prvních dvou lokalit však musíte počítat s velkým množstvím lidí, kteří měli stejný nápad jako vy.

Gejzíry“ El Tatio“

0020_Chi_ATCl Gejzíry vypadaly zajímavě i proti sluníčku Na gejzíry je nutné vyrazit včas, abyste do svítání zvládli asi dvouhodinovou jízdu ze San Pedra, frontu u pokladny do této rezervace a ještě si dopředu trochu „osahali“ terén. My jsme vyráželi ve čtyři, první fotky jsme zkoušeli před sedmou a první proužek nasvícených kopců se objevil kolem osmé. Podle mého nejlepší záběry byly mezi 8:30 a 8:45. Před 9 hodinou už bylo po efektu. Pokud výrazně zaspíte, skutečně nemá cenu na gejzíry jezdit. Na druhou stranu je dobré počkat si na tu čtvrthodinku, kdy sluníčko už nasvítilo pláň s gejzíry, ale ještě nestačilo prohřát zem. Většina lidí spěchala, aby mohla být rychle v koupací laguně a podle mne přišla o hodně. Samozřejmě je při časových propočtech nutné vzít v úvahu, že jsme u gejzírů byli 8.3. V jinou roční dobu určitě budou časy posunuty.

Měsíční údolí

0070_Chi_ATCl Měsíční údolí z vyhlídky Měsíční údolí, především jeho vyhlídka, se navštěvuje v podvečer, abyste zde nasáli a vyfotografovali atmosféru zapadajícího slunce v měsíční krajině. Ze San Pedra je to kousek, pět až deset minut autem, musíte však počítat se zdržením u pokladny, pak dalších pět minut na parkoviště a na závěr (dle kondice) 10 – 20 minut pěšky na vyhlídku. V měsíčním údolí jsme byli dvakrát. Poprvé jsme to časově moc nezvládli. Jeli jsme přímo od jezera Chaxa a tak jsem musel s 13 kg batohem vyfunět nahoru. Než jsem se pořádně vydýchal, sluníčko už bylo téměř za obzorem. Nicméně pár fotek mezi 19:45 a 19:55 jsme ještě stihli. Příchod samozřejmě nejde naplánovat úplně přesně (záleží i na oblačnosti), ale myslím, že je dobré přijít na vyhlídku kolem sedmé. Měsíční údolí není ale jen vyhlídka. Určitě stojí zato i projížďka nebo procházka vlastním údolím. My jsme to takto zrealizovali při naší další návštěvě. Doporučujeme načasovat si příjezd kolem 18:00 hodiny, za tři čtvrtě hodiny v údolí objet většinu zajímavých míst a v pohodě stihnout i vyhlídku.

Jezero Chaxa

0090_Chi_ATCl Fotit plameňáky u jezera Chaxa byla radost U jezera Chaxa jsme byli dvakrát, jednou dopoledne a jednou odpoledne. Rozhodně doporučuji odpolední prohlídku, i když přístupová cesta vám umožní dívat se a fotit jezero i ptáky z jihu (nikdy tedy nemusíte fotit v protisvětle). Odpolední sluníčko vám ale dopřeje focení s nasvětleným panoramatem Andských sopek. Pravdou však je, že horký tetelící se vzduch a silnější odpolední vítr nevytvářeli nejlepší podmínky pro pěknou krajinku. Ptáci na fotkách však určitě lépe vycházeli odpoledne. Pokud čas nebude vašim pánem, určitě doporučuji přijet sem kolem 17:00 a vydržet i zde co nejdéle.

Údolí smrti

0010_Chi_ATCl Mrazivé ráno v Údolí smrti Dalším zajímavým místem je Údolí smrti (Death valley). Leží jen asi 500 m od městečka San Pedro směrem na Calamu. Hned první ráno v Atacamě jsme na kraji údolí stepovali téměř dvě hodiny, než jsme nafotili první slušnější snímek. Dorazili jsme něco po šesté, nejlepší snímky byly mezi 7:45 a 8:00. Tady se bohužel ukázalo, že Roberto je dobrý ptáčkař, na krajinářské fotosafari však moc připraven nebyl. Ještě větší chyba byla, že jsme se nezajeli podívat hned po ránu do „ nitra“ údolí. Udělali jsme to až poslední den po poledni, když bylo sluníčko nejvýš a tak jsme mohli jenom snít o tom, jak kouzelné fotografie jsme zde mohli nafotit. Určitě doporučujeme zajet ráno nebo i v pozdním odpoledni do tohoto údolí.

Laguna Tebinquiche

0030_Chi_ATCl Solná laguna Tebinquiche Myslím, že celkem dobré fotky se nám podařili u laguny Tebinquiche v samém srdci parku. Byli jsme zde v pozdním odpoledni, sluníčko jsme měli v zádech a měli jsme štěstí i na mraky, i když jsme díky nim museli chvílemi na sluníčko „čekat“. Pokud však neznáte atacamskou planinu skutečně dobře, není lehké se k této laguně dostat. Z hlavní silnice poměrně spolehlivě podle značení dojedete ke koupacímu jezírku Cejar, potom už se musíte řídit jen intuicí a vybrat si ty správné vyježděné koleje v prosoleném písku. I tady jsme s Robertem poněkud bloudili, když jsme však dorazili ke sladkovodním kulatým jezírkům Ojos del Salar stačilo se už „jen“ zeptat místních.

Ojos del Salar a laguna Cejar

0150_Chi_ATC Koupací Ojos del Salar Pokud je voda váš živel, můžete se v sladkovodních jezírcích Ojos del Salar nebo laguně Cejar přečkat horké polední slunce.

Jezera Miscanti a Miniques

Další atrakcí měla být jezírka Miscanti a Miniques vzdálená asi 130 km jižně od San Pedra (silnice 23). Vstávali jsme v 5:00 hodin, abychom stihli svítání u jezírek. Bohužel až na místě jsme zjistili, že jezírka jsou od přístupové cesty přesně na východě, takže dopoledne byla jezera i horské panorama v protisvětle. A aby toho tentokrát nebylo dost, další skvost, na který jsme se těšili – vzácná lyska rohatá – byla od oficiální cesty tak daleko, že mi tentokrát nepomohl ani 500 mm objektiv. Zkrátka pokud chcete navštívit tato jezírka, pak rozhodně v pozdním odpoledni.

Salar de Talar a červené skály

0060_Chi_ATCl Dlážděná plošina u Salar de Talar Když jsme se od jezírek vrátili na hlavní cestu, pokračovali jsme k argentinské hranici. Cesta se zde naštěstí stáčela na sever, takže se nám podařilo nafotit alespoň sopku Miniques. Po dalších asi dvaceti kilometrech jsme přijeli k solnému jezeru Salar de Talar. I když jsme zde nebyli v optimálním čase, podařilo se nám pár zajímavých záběrů. Asi deset kilometrů před argentinskou hranicí jsme odbočili z hlavní cesty k zajímavým červeným skalním útvarům.

Jako oddechové místo ve stínu lze zvolit vesničku Socaire, 20 km vzdálenou od odbočky na jezera Miscanti a Miniques.

Licancabur, Salar de Pujsa, Monjes de Pacana

0080_Chi_ATCl Monjes de Pacana Další zajímavá místa si určitě vychutnáte, pokud se vydáte na východ po silnici 27. Těsně před prašnou odbočkou do Bolívie se dostanete hodně blízko k sopce Licancabur. Sopka bude od silnice na severu, a pokud pojedete ráno, budete ji mít krásně nasvětlenou zprava. Cesta dál pokračuje k zeleným horským mokřadům, na kterých můžete vidět některé druhy místní avifauny. U laguny Salar de Pujsa si můžete spravit chuť a nafotit lysky rohaté a několik dalších druhů ptáků skutečně ze vzdálenosti dostupné i 200 mm objektivu. Pokud se „zapomenete“ u focení ptáků jako my, počítejte s tím, že k další přírodní zajímavosti Monjes de Pacana můžete přijet už za poledního sluníčka (my sem dojeli kolem 10:30). Tady je potřeba zvolit si priority. Solitérní skalní útvary Vám umožní fotit jak ráno tak i navečer.

Kaňon de Guatin, vesnice Machuca, termální prameny Terma de Puncama

0040_Chi_ATCl Solitér nad kaňonem de Guatin Pokud Vám zbude čas, není od věci naplánovat si procházku zeleným kaňonem de Guatin s neobvykle hustou vegetací kolem potoka, který kaňonem protéká. Určitě se zastavte v horské vesničce Machuca se zajímavými červenými domky a kostelíkem. A pokud Vás v kapse svědí peníze, můžete si udělat polední pauzu u termálních pramenů Termas de Puntama. My jsme koupání v termálech oželeli.

Pukara de Quitor

Nejen pro milovníky historie doporučujeme návštěvu poměrně solidně opravených ruin pevnosti Pukara de Quitor. V období mezi roky 900 a 1450 poskytovala ochranu místnímu kmenu Atacameňos zejména proti expanzi kmene Aymarů, jehož území bylo v oblasti dnešního severního Chile. Mimochodem kmen Aymarů si jako jeden ze dvou původních kmenů udržel určité prvky svébytnosti dodnes.

Rekapitulace:

Lokalita - Vzdálenost od San Pedra - Vstupné - Vhodná doba na focení:

Gejzíry“ El Tatio“ - 95 km/2,0 hod - 5000 C$ - časně ráno

Měsíční údolí - 12 km/0,5 hod - 2000 C$ - vyhlídka západ slunce

Jezero Chaxa - 60 km/1,5 hod - 2500 C$ - pozdní odpoledne

Údolí smrti - 10 km/0,5 hod - 0 C$ - ráno, pozdní odpoledne

Laguna Tebinquiche - 45 km/1,5 hod - 0 C$ - pozdní odpoledne

Ojos del Salar - 40 km/1,5 hod - 0 C$ - relax - kdykoli

Laguna Cejar - 30 km/1,0 hod -3000 C$ - relax - kdykoli

Jezera Miscanti a Miniques - 120 km/2,5 hod - 2500 C$ - pozdní odpoledne

Salar de Talar a červené skály - 160 km/3,0 hod - 0 C$ - ráno, pozdní odpoledne

Licancabur - 40 km/1,0 hod - 0 C$ - ráno, pozdní odpoledne

Salar de Pujsa - 100 km/2,0 hod r- 0 C$ - ráno, dopoledne

Monjes de Pacana - 120 km/2,5 hod - 0 C$ - ráno, pozdní odpoledne

Kaňon de Guatin - 25 km/0,8 hod - 0 C$ - ráno, dopoledne

vesnice Machuca - 45 km/1,0 hod - 0 C$ - kdykoli

prameny Terma de Puncama - 30 km/0,8 hod - 11000 C$ - relax - kdykololi

Pevnost Pukara de Quitor - 2 km/0,2 hod - 2000 C$ - focení pevnosti ráno, focení městečka pozdní odpoledne

Chile 3/2011