Není tangara jako tangara - II.

Rod Tangara - pokračování. Zvláštní skupinou tangar rodu Tangara jsou druhy, které byly v minulosti řazeny do rodu Thraupis. Slovo Thraupis pochází z řečtiny a znamená malý (blíže neidentifikovaný) pták. Tento rod byl pro ornitology tak významný, že právě z něho odvodili vědecký název čeledi Thraupidae (tangarovití). Přesto byly druhy tohoto rodu na základě nejnovějších genetických výzkumů přeřazeny do jiných rodů čeledi Thraupidae (tangarovití) a rod Thraupis prakticky zanikl. (Nutno uvést, že některé zdroje s rodem Thraupis neustále pracují.)

Tyto tangary jsou, oproti tangarám popsaným v předchozím článku, o poznání větší a mají protáhlejší tělo a delší ocas. Tvarem těla i velikostí (16 - 19 cm) připomínají našeho strnada. Barevně se samozřejmě od strnada liší. Mají světle modré, šedomodré nebo šedé zbarvení. Některé tangary této skupiny žijí na rozsáhlých neotropických územích a jsou poměrně běžné, takže jsou i v našem fotografickém archivu. 

Tangara modrá (Tangara episcopus) 

Tangara modrá (Tangara episcopus cana)

Tangara modrá (Tangara episcopus) určitě patří nejrozšířenější tangary. Kromě nejvyšších oblastí And ji lze vidět od jižního Mexika až po jižní hranici Amazonie v Brazílii a Peru. I když se nejčastěji vyskytuje v nižších nadmořských výškách do 1500 m, byly jedinci tohoto druhu spatřeni i v nadmořské výšce okolo 2700 m. Rovněž životní prostor, který obývá tento druh tangar je velmi rozmanitý, od primárních pralesu přes sekundární porosty, jejich okraje, oblasti kolem řek a jezer, plantáže, zahrady, městské parky,...

Vědecké jméno episcopus, znamená biskup, ale zde je použito spíš v přeneseném významu a má odkazovat na fialové nebo modré peří. Proč? To už jsem u výkladu druhového jména nenašel. Jméno poddruhu cana znamená šedý, coelestis pak nebeský nebo božský.

Zbarvení tangary modré, jak už její druhové jméno napovídá, je prakticky celé laděno do modra. Hlava většiny poddruhů je světlejší než záda. Spodní partie (prsa a břicho mají převážně stejnou barvu jako hlava, u některých poddruhů je jejich zbarvení ještě světlejší. Barva peří na křídlech a především na krovkách je hlavním rozlišovacím znakem mezi jednotlivými poddruhy. Dostupné databáze neuvádějí u tohoto druhu rozdíl mezi samečkem a samičkou. U mladých jedinců mají kromě křídel šedavé zbarvení a všech ostatních částech těla.

Tangara modrá (Thraupis episcopus coelestis)

V současné době odborníci rozlišují čtrnáct poddruhů, které se liší téměř výhradně jen zbarvením peří na křídlech. Pokud se vám nepodaří zachytit na fotografii barevnou kresbu na křídle je určení poddruhu velice obtížně . V některých případech je možno poddruh odvodit od místa, kde byla tangara vyfocena. My jsme nafotili tangaru modrou (Tangara episcopus cana) v severní Kostarice (řeka San Carlos) a v Kolumbii v chráněné oblast Sonso Lagoon). Ve Venezuele (u městečka El Palmar - jižně od Orinoka) jsme nafotili poddruh Tangara episcopus mediana a v Ekvadoru (v městečku Baňos) poddruh Tangara episcopus coelestis. Oba posledně jmenované poddruhy patří mezi osm poddruhů, které mají na krovkách bělavé peří.

Tangaru modrou je možně poměrně snadno zaměnit především s tangarou karibskou (Tangara glaucocolpa), jejiž oblasti výskytu v SV Kolumbii a severní Venezuele se překrývají s výskytem některých poddruhu tangary modré. Tangary modravé (Tangara sayaca) a modrokřídlé (Tangara cyanoptera), které jsou rovněž velmi podobné, žijí jižně od teritoria tangary modré.

Tangara modrokřídlá (Tangara cyanoptera)

Tangara modrokřídlá (Tangara cyanoptera)

Tangara modrokřídlá (Tangara cyanoptera) je dalším modrošedým druhem tangar, který měl v minulosti rodové jméno Tharaupis. Obývá pralesy i jejich okraje podél jižní části brazilského pobřeží. Naše fotografie je ze zahrady Folha Seca nedaleko města Ubatuba. Druhové jméno cyanoptera opět zdůrazňuje modré zbarvení (Kyanos - tmavo-modrý a pteros - křídlý) a bylo převzato i do češtiny

Je o poznání větší než ostatní tangary popisované skupiny. Jednotlivé části křídel mají různé odstíny modři, všechny však mají tmavší a výraznější tóny. Tangara modrokřídlá má mohutnější zobák, jehož horní část je černá. Právě zobák je jedním z důležitých rozpoznávacích znaků tohoto druhu, zvlášť pokud se nepodaří zachytit celou barevnou kresbu na křídlech (jako mně).

Podobné druhy byly uvedeny u předchozího druhu.

Tangara ozdobná (Tangara ornata)

Tangara ozdobná (Tangara ornata)

Tangara ozdobná (Tangara ornata) je další tangarou, kterou jsme nafotili v jižní Brazílii, konkrétně ve státním parku Intervales i v zahradě Folha Seca u Ubatuby. I když i u tohoto druhu tangary převládá modrá, je její odstín spíše do inkoustové modři. Žluté peří malých a středních krovek zdobí křídla zlatavým trojúhelníčkem. Peří velkých krovek, letek a ocasu je modré se žlutým lemem. Kombinace těchto barev dojem zelenkavé barvy. Velikostí i tvarem těla je tato tangara téměř stejná jako tangara modrokřídlá. Rovněž biotop výskytu v otevřených lesích do cca 1600 m n.m je stejný.

Druhové jméno ornata pochází z latiny a znamená ozdobný. Poddruhy nemá. K záměně s tangarou modrokřídlou, která se vyskytuje na stejném území, by mohlo dojít skutečně jen za velmi špatných světelných podmínek. Daleko více je si tento druh podobný s tangarou žlutokřídlou (tangara abbas), ta ovšem žije Mezi Mexikem a severní Kostarikou.

Tangara palmová (Tangara palmarum)

Tangara palmová (Tangara palmarum palmarum)

Tato tangara patří mezi nenápadné druhy. Na některých záběrech (viz výše) se může tangara jevit téměř jako jednobarevná. Přesto i na ní najdeme řadu odstínů. Základní barva (hlava, prsa a spodní partie jsou šedavé popř. světle béžové, peří na ocase a letkách kaštanové. Letky mají barvu světle hnědou, která u některých poddruhů přechází do zelenkavé. Dospělé jedince prakticky nelze zaměnit z žádným jiných druhem tangary. Mladí jedinci často bývají podobní s mladými jedinci tangary modré. Rozlišovacím znakem u mladých je poměrně ostrá dvoubarevnost křídel u tangary palmové. 

U tangary palmové (Tangara palmarum) rozlišujeme 3 poddruhy. Naše fotografie je opět ze zahrady Folha Seca u města Ubatuba v jihovýchodní Brazílii. Jedná se o poddruh Tangara palmarum palmarum.

Tangara palmová se obvykle zdržuje v nadmořských výškách kolem 1300 m n.m.na okrajích pralesa, na zahradách a v parcích, kde loví hmyz, který se zde zdržuje. Má se zato, že primární složkou stravy je právě hmyz, ale nabídkou ovoce taky nepohrdne. Často bývá viděna ve společnosti tangar modrých. Její teritorium výskytu je ještě rozsáhlejší než tangar modrých a rozkládá se od Nikaragui až po jižní Brazílii a severní Argentinu.

Rod Ramphocelus

Tangary rodu Ramphocelus jsou velikostí (od 16 do 19 cm) i tvarem těla velmi podobné výše popsané skupině větších tangar z rodu Tangara. Barevně se však výrazně liší. Téměř u všech druhů převažuje kombinace černé a červené popř. kaštanové. Jeden druh má zbarvení černo-žluté. Do tohoto rodu je v současné době zařazeno 10 druhů a 23 poddruhů tangar. Na rozdíl od většiny zástupců rodu Tangara lze u druhů rodu Ramphocelus pozorovat výrazný sexuální dimorfismus.

Tangara červenoocasá (Ramphocelus flammingerus).

Tangara červenoocasá (Ramphocelus flammingerus) - sameček

Už z českého druhového jména je zřejmé, jakou barvu na této tangaře najdeme. Podobná nápověda je i ve vědeckém jménu latinského původu flammingerus (flammiger = horký, flamma = plamen). Tangara má červenou barvu na dolní části zad, kostřeci a spodních ocasních krovkách. Červená barva má lehký nádech do oranžové, což je zřetelné zejména při srovnání s tangarou zpěvnou. Zbytek těla je černý. Zobák je stříbřitý s černou špičkou. Samička, na obrázku níže, má zbarvení zcela jiné.

Tangara červenoocasá (Ramphocelus flammingerus) - samička

S tangarou červenoocasou (Ramphocelus flammingerus) se lze setkat na poměrně nevelkém území jižní části západních And v Kolumbii. Žije v horských lesích případně na jejich okrajích, ale i na blízkých zahradách do nadmořské výšky 2100 m. Je prakticky všežravec, živí se hmyzem, ovocem i semeny. My jsme ji viděli poměrně často u krmítek nebo v blízkém okolí zahrad na obou svazích Západních And, ale i v rezervaci Otum Quinbaya na východních svazích Centrálních And.

Tangara červenoocasá (Ramphocelus flammingerus) je velice podobná s tangarou zpěvnou (Ramphocelus passerinii) a tangarou puntoarenskou (Ramphocelus costaricensis), ty ale severně od Panamského průplavu takže záměna v přírodě je velice nepravděpodobná. V důsledku odlesňování však dochází průniku teritoria tangary červenoocasé a tangary žlutoocasé (Ramphocelus icteronotus), která v minulosti obývala výhradně pobřežní oblasti Kolumbie a Ekvádoru. Dochází tak ke křížení obou druhů a druhová identifikace může být sporná.

Tangara žlutoocasá (Ramphocelus icteronotus)

Tangara žlutoocasá (Ramphocelus icteronotus)

Český druhové jméno je poněkud zavádějící protože větší část ocasnich per je černá. Vědecké jméno icteronotus pochází z řečtiny (ikteros = žlutý, notos = záda) a dle mého vystihuje realitu lépe. Některé zdroje (např. Biolib) však tento druh považují za poddruh tangary červenoocasé.

Samečci tangary žlutoocasé (Ramphocelus icteronotus) mají dolní části zad, kostřec a spodní ocasní krovky citrónově žluté. Zbytek těla je černý. Zobák je šedý s černou špičkou. Dalo by se tedy říct, že kromě záměny červené za žlutou ve spodní části zad, jsou oba druhy skoro identické. Žluté zbarvení zad u tangary žlutoocasé (Ramphocelus icteronotus) však zasahuje mnohem výš (do poloviny zad). U samiček jsou spodní partie citrónově žluté, hlava a horní část zad křídel světle hnědé, letky a ocasní pera jsou tmavě hnědá.

Primárním životním prostředím těchto tangar jsou nížinné lesy Kolumbie a Ekvádoru kolem pacifického pobřeží. Jak už bylo uvedeno u předchozího druhu, dochází k prostupování teritorií a i tangara žlutoocasá se dnes dostává do vyšších nadmořských výšek na západních svazích Západních And. My jsme ji viděli v nadmořské výšce cca 1600 m v povodí řeky Anchicaya.

Záměna tohoto druhu samečka je dle mého názoru možná jen s křížencem tangary žlutoocasé a červenoocasé.

 Tangara zpěvná (Ramphocelus passerinii)

Tangara zpěvná (Ramphocelus passerinii) - sameček

Za své druhové jméno tato tangara vděčí italskému přírodovědci Carlo Passerinimu. Nemá tedy nic společného s jejim zbarvením.

Zabarvení samečků je velmi podobné se zbarvením tangary červenoocasé. Červená je však bez nádechu oranžová a podobně jako u tangary žlutoocasé pokrývá skoro celou spodní polovinu zad. Samička má šedou hlavu, spodní partie a horní část zad mají tlumenou žlutozelenou barvu, která u hrdla a na kostřeci přechází do jasnějšího odstínu oranžové. Peří na křídlech a ocasu je hnědé. Zobák je stejný jako u samečka a zatímco oko samečka je kaštanové, samička má oko černé.

Tangara zpěvná (Ramphocelus passerinii) - samička

Tangara zpěvná (Ramphocelus passerinii) žije při atlantském pobřeží střední Ameriky od jižního Mexika po severní Panamu. Je velice podobná s tangarou puntaarenskou (Tangara costaricensis), která žije naopak na pacifickém pobřeží Kostariky a severní Panamy. Rozdíl u samečku jsem neobjevil. Samička tangary puntaarenské by měla mít horní část prsou a kostřec zbarven spíše do oranžova, tangara zpěvná by měla tyto partie mít stejně jako zbývající část prsou a břicha žluté. Samička tangary zpěvné, kterou jsem nafotil u Boca Tapada, však má znaky spíše tangary puntaarenské. Takže kdovíjak dopadne další výzkum a systematické zařazení tohoto druhu v budoucnosti. 

Tangara  sametová (Ramphocelus carbo)

Tangara sametová (Ramphocelus carbo centralis)

Tangara sametová (Tangara carbo) obývá ze všech tangar rodu Ramphocelus nejrozsáhlejší území. Prakticky se jedná o celou severní část Jižní Ameriky východně od And do nadmořské výšky až 1900 m. Dává přednost okrajům pralesa, okolím řek a jezer, křovinatým porostům a zahradám. Zásadně však ve vlhkých oblastech.

Tangara sametová (Tangara carbo) patří k středním druhům (16 - 18 cm). Zbarvení samečka je na spodních partiích kaštanové, velké krovky, letky a ocas tmavě hnědý až černý. Zbarvení jednotlivých poddruhů na hlavě se liší odstínem hnědé. Zbarvení samiček je podobné jako u samečku, všechny odstíny jsou však světlejší.

I tento druh tangar žije v menších hejnech do 10 jedinců a živí se velice různorodou potravou od hmyzu přes ovoce, semena až po nektar.

Současný ornitologický systém rozlišuje celkem osm poddruhů. Rozlišení poddruhu podle zbarvení je pro obyčejné amatéry (jako jsme my) bez možnosti porovnání téměř nemožné. Naše určení proto vychází pouze z lokality, kde jsme na tangaru sametovou (Tangara carbo) narazili. U řeky Cuiabá v Brazílii by to měl být poddruh Ramphocelus carbo centralis a  na břehu Orinoka ve Venezuele pak Ramphocelus carbo capitalis.

K záměně identifikace může dojít hlavně na severozápadní hranici teritoria s tangarou karmínovou (Ramphocelus dimidiatus), která má hlavně spodní partie výrazně světlejší a ostřejší barevný přechod zbarvení hlavy a trupu. Podobná je i tangara černobřichá (Ramphocelus melanogaster), která žije v horských pralesích Peru.

Druhové jméno pochází z latiny určuje hnědočerné zbarvení (carbo = dřevěné uhlí).

Tangara nachová (Ramphocelus bresilius)

Tangara nachová (Ramphocelus bresilius dorsalis)

Tangara nachová (Ramphocelus bresilius) je brazilským endemitem. Žije podél jižní části atlantického pobřeží Brazílie na okrajích pralesa popř. otevřenějších oblastech poblíž vody.

U samečků převažuje karmínově červená barva, velké krovky, letky a ocasní pera jsou černé. Střední krovky jsou černé s karmínovým lemováním. Samičky mají šedavou hlavu a světlekaštanové spodní partie. Zbarvení peří na křídlech a ocase je tmavohnědé.

Zatím jsou známy dva poddruhy. V zahradě Folha Seca jsme viděli poddruh Ramphocelus bresilius dorsalis. Záměna samečka s jiným druhem v přirozeném prostředí nehrozí. V zajetí by mohlo dojít k záměně s menší tangarou šarlatovou (Piranga olivacea), která migruje mezi severovýchodem USA a severozápadními oblastmi Jižní Ameriky. 

Naší další setkání s tangarami nejen rodu Piranga se pokusím shrnout v dalším pokračování tohoto článku. 

Vloženo
22. 06. 2020 , kategorie: fauna a flóra
Počet zobrazení:
120
Klíčová slova
Sdílejte s přáteli