Etiopští endemité

V Etiopii je celkem 15 přírodních rezervací, z toho 9 se statutem národního parku a 6 se statutem chráněné oblasti (wildlife sanctuary).

0010_ET_ENDEM Chráněná území Etiopie I když jsme předem věděli, že množství zvěře, které můžeme vidět v národních parcích Etiopie, se nedá srovnat s národními parky Keni, Tanzanie, Jihoafrické republiky nebo Botswany, přesto nás to někdy dost zaskočilo. A bylo to ještě silnější tam, kde se absence zvířat ještě násobila jejich plachostí.

Hlavní příčinou tohoto stavu je vysoká hustota obyvatelstva a s tím spojená potřeba zajistit dostatek potravinových zdrojů. Vláda proto toleruje skutečnost, že lidé žijí přímo v NP, mají zde pole a svou úrodu samozřejmě brání před volně žijícími zvířaty. V etiopských národních parcích je zcela běžné, že se zde pasou stáda dobytka, která jsou zvlášť v době sucha pro divoká zvířata opravdu silnou konkurenci. Z hlediska sociálního je tato tolerance pochopitelná, i když si myslím, že v Keni také nemají potravin na rozdávání. Přitom úroveň národních parků je úplně někde jinde a profitují z toho i lidé v bezprostředním okolí národních parků.

Ale neumím a ani nechci analyzovat problémy ochrany přírody v Etiopii. Spíš bych chtěl popsat to, co jsme na etiopské přírodě vnímali jako pozitivní, a to byla především druhová odlišnost její fauny i flory od jiných lokalit v subsaharské Africe.

Pro názornost uvedu několik údajů z moudrých zdrojů:

V Etiopii žije cca 280 druhů savců (z toho je 31 endemitů) a cca 850 druhů ptáků (z toho je 40 endemických druhů), které žijí výhradně v zemích tzv. afrického rohu (Etiopii, Eritrei a Somálsku). 15 ptačích druhů pak žije výhradně jen v Etiopii. Když k tomuto výčtu přidáme i řadu endemických poddruhů, které v Etiopií žijí, musíme objektivně přiznat, že milovníkům přírody stojí za to Etiopii navštívit.

0020_ET_ENDEM Dželada

My jsme navštívili jen necelou polovinu přírodních rezervací (pět národních parků a jednu specifickou chráněnou oblast). Jako bonus jsme ještě byli ve čtyřech zajímavých ptačích lokalitách, které neměly status přírodní rezervace. V tomto článku bych se chtěl zmínit o endemických druzích, které jsme mohli na naší cestě pozorovat nebo alespoň zahlédnout.

V národním parku Simien Mountains na severu země jsme pozorovali hned tři endemity. Nejznámější z nich je určitě dželada (Theropithecus gelada), kterou jsme si „užili“ nejvíc. Myslím, že pokud se dostanete na vrcholky Simien Mountains máte téměř stoprocentní jistotu, že dželady uvidíte. Je to rozhodně nejméně plachý volně žijící živočich v Etiopii. Pokud neprovokujete, můžete se k ní přiblížit na dva metry. První den jsme je pozorovali odpoledne za deště. Ty nejodolnější nebo možná nejhladovější dželady nevyrušil z pastvy ani velmi silný déšť. Druhý den jsme měli více štěstí a mohli jsme je fotit jak při ranní hygieně tak následně při svačince.

0021_ET_ENDEM Mláďata dželad byla roztomilá

Ranní hygiena je záležitost společenská, kdy si dželady projevují úctu tím, že si vzájemně čistí srst. Viděli jsme i párek dželad, které si vzali do parády mládě a společně „si ho“ čistili. Mláďata jinak využívají dobu, kdy se dospělí zaobírají sami sebou, a hrají si nebo se snaží prozkoumat to, co za přítomnosti dospělých nejde.
Krmení je naopak proces velice individuální. Dželady škubou oběma rukama trávu a průběžně se jí cpou jako o závod, aniž přitom zvednou oči z trávníku. Je pak trochu problematické přesvědčit je, aby se vám koukly do objektivu. Dželady jsou podle literatury 100% vegetariáni.
0030_ET_ENDEM Kozorožec walia

Dalšími velkými endemity jsou kozorožci walia (Capra walie). Tento příbuzný kozorožce alpského je jeden z nějohroženějších etiopských savců - endemitů. Odhady jejich počtů se pohybují od 500 do 1000 kusů. Tito kozorožci žijí výhradně v Simien Mountains, a to ve východní části za kampem Chenek.
Měli jsme možnost asi deset minut pozorovat stádo deseti jedinců v nepříliš příznivých světelných podmínkách. Stádo se pohybovalo společně se skupinou dželad. Tato symbióza se přičítá především vyššímu stupni ochrany před predátory. Podle místního průvodce si dospělé zdravé jedince dovolí napadnout pouze hyena popř. levhart, vlčci etiopští popř. divoké kočky si troufnou pouze na mláďata.

0040_ET_ENDEM Krkavec tlustozobý

Na vyhlídce na vodopád Jinbar jsme mohli pozorovat krkavce tlustozobého (Corvus crassirostris), který patří mezi endemity afrického rohu. Na tomto místě, kde se zastaví téměř každý návštěvník Simien Mountains, tito velcí ptáci hledají zbytky, které zde páni tvorstva zanechají.

0050_ET_ENDEM Samička nyaly horské

Na endemity nejbohatší je určitě národní park Bale Mountains. Žije zde 13 druhů savců, kteří patří mezi etiopské endemity. Mezi ty nepřehlédnutelné rozhodně patří Nyaly horské (Tragelaphus buxtoni), které téměř s jistotou uvidíte na horských savanách údolí Gaysay v severní části parku a v lesnatém porostu okolo Dinsho Lodge. Na horských savanách se nám zdály nyaly o poznání plašší než v lesnatém terénu.

0060_ET_ENDEM Sameček lesoně V jalovcových horských lesích se nám podařílo zahlédnout i dalšího endemického sudokopytníka, místní druh lesoně (Tragelaphus meneliki)2). Zatímco sameček lesoně spíše připomíná malý exemplář samečka nyaly nebo kudu, rezavá samička je velice podobná naší srně.

0070_ET_ENDEM Vlček etiopský Za vlčky etiopskými (Canis simensis) se musite vypravit na náhorní plošinu Sanetti Plateau, kde žije největší část světové populace této vzácné psovité šelmy (kolem 300 jedinců). Vlčci zde loví převážně místní druhy myší a krys. Mají zvláštní techniku lovu. Nejprve projdou terén a zjistí kde jsou díry. Pak vlček zadníma nohama u jedné díry zadupe, aby schovanou myš vylekal a přinutil ji vylézt druhou dírou ven. Jakmile zadupe, bleskurychle se přesune k druhé díře a čeká, jestli bude mít štěstí. Skutečně jsme vlčka viděli dupat u díry, ale štěstí tentokrát neměl. Viděli jsme celkem šest vlčků, z toho dva na rozumnou vzdálenost.

S pozorováním dalších endemických savců jsme už takové štěstí neměli. Asi se není čemu divit, protože jejich převážnou část tvoří drobní hlodavci (myši a krysy). Jejich pozorování a slušnější nafocení by asi vyžadovalo mnohem více času a pravděpodobně i jiný způsob pozorování. Musím však alespoň slovem připomenout největšího ze zdejších hlodavců -hlodouna velkého (Tachyoryctes macrocephalus), což je vlastně obrovská krysa s ještě větší hlavou.

0080_ET_ENDEM Ibis etiopský

Kromě endemických savců žije v Bale Mountains i několik druhů ptačích endemitů. My jsme jich viděli hned pět. Prakticky během celého treku údolím Gaysay jsme mohli pozorovat hejna ibisů etiopských (Bostrychia carunculata)1) .

0100_ET_ENDEM Linduškovec etiopský

Na uschlých travinách jsme pak zahlédli linduškovce etiopského (Macronyx flavicollis). Na Sanetti Plateau jsme mohli poměrně zblízka nafotit husici modrokřídlou (Cyanochen cyanoptera) a z větší dálky i čejku etiopskou (Vanellus melanocephalus). Přímo u Dinsho Lodge jsem pak brzy ráno vyfotil krkavce tlustozobého (Corvus crassirostris) 1) .
0110_ET_ENDEM Oryx beisa

NP Awash ležel poněkud stranou od naší hlavní trasy a byl pro nás asi největším rozčarováním co se týká místní fauny. Přesto i zde jsme mohli vidět dva druhy endemických savců: oryxe beisu (Oryx beisa) 1),2) a gazelu Soemmerringovu (Nanger soemmeringii) 1),2) . 0120_ET_ENDEM Gazela Soemmerringova

Myslím, že oba dva druhy druhy může vidět téměř každý návštěvník tohoto národního parku. Pro trochu slušnější fotku je však třeba delší objektiv.
0130_ET_ENDEM Buvolci Swayneovi

Velice specifickou rezervací je chráněná oblast Senkelle Swayne's Hartebeest Sanctuary, která leží jihozápadně od města Shashamene. Hlavní "atrakcí" této rezervace jsou buvolci Swayneovi (Alcelaphus Swynei) 2). V otevřeném terénu jsme zde mohli pozorovat stádo asi třiceti jedinců. I tito sudokopytníci vás však nepustí příliš blízko a je nutno použít objektiv s větší ohniskovou vzdáleností.
0140_ET_ENDEM Agapornis etiopský

Jezero Langano bylo určitě nejúžasnější ptačí lokalitou, kterou jsme v Etiopii navštívili. I zde jsme mohli vidět dva endemické ptačí druhy. Shodou okolností oba dva druhy byli papoušci: papoušek žlutočelý (Poicephalus flavifrons) a agapornis etiopský (Agapornis taranta1)). Příručka HELM FIELD GUIDE zařazuje mezi „tzv. téměř endemity“ i překrásnou vlhu modroprsou (Merops variegatus), kterou lze u jezera Langano pozorovat poměrně snadno. Tento druh vlhy žije kromě Etiopie a Eritrei také v příhraničních oblastech Sudánu.

0145_ET_ENDEM Vlha modroprsá

Podobný neoficiální status „téměř endemita" má i turako bělolící (Tauraco leucotis), kterého jsme měli možnost pozorovat vysoko v korunách stromů horských lesů u Wondo Genet.

0150_ET_ENDEM Turako bělolící

Pokud tedy vezmeme do úvahy, že intenzivnějšímu pozorování fauny jsme se na naší cestě Etiopií věnovali necelých 14 dní, můžeme naše "úlovky" hodnotit kladně. A myslím si, že pokud navštívite uvedené lokality i vy, máte šanci uvidět a (se slušnějším objektivem) i nafotit minimálně to co my.

1) Endemit "Afrického rohu"
2) Jako samostatný druh byl vyčleněn teprve nedávno


Literatura:

Don E.Wilson and Russel A. Mittermeier: Handbook: The Mammals of the world, Valume 2, Lynx Editions - 2011
Nigel Redman,Terry Stevenson, John Fanshawe: Birds of the Horn of Africa
Helm Field Guides - 2. vydání 2011

Vloženo
06. 01. 2012 , kategorie: fauna a flóra
Počet zobrazení:
6823
Klíčová slova
Sdílejte s přáteli