FotogalerieHasek.cz
Poslední aktualizace:
29.05.2013

Náhodná novozélandská ptačí setkání

Když zpětně hodnotím naše „ptačí setkání“ na Novém Zélandu, musím konstatovat, že ta neplánovaná, náhodná setkání v mnohém předčila většinu vyhlášených ptačích lokalit, které jsme zařadili do našeho itineráře.

001-NZ-cl2 Lokalizace náhodných setkání Návštěva v Hugley Park (A)

Hned po přistání a ubytování v Christchurch jsme vyrazili na prohlídku města nebo spíš jeho centrálního parku (Hugley Park), ve kterém je botanická zahrada, řada sportovišť a oddechových zón pro děti i dospělé. Parkem rovněž protéká řeka Avon, na které jsme se setkali s prvními zástupci novozélandské avifauny. Kromě běžné kachny divoké (Anas platyrhynchos) jsme pozorovali i racka černozobého (Chroicocephalus bulleri), který se znovu a znovu nořil do říčky a vytahoval z ní zřejmě chutná sousta.

002-NZ-cl2 Racek černozobý na řece Avon Tento druh racka žije převážně ve vnitrozemí a během naší další cesty po Jižním ostrově jsme jej už neviděli.

Zkušenosti s focením na lodi (B)

V Dunedinu jsme vyrazili na vyhlídkovou plavbu podél severního pobřeží poloostrova Otago. I díky krásnému počasí jsme si užívali plavby i krajiny na obou březích zálivu. Prakticky celou cestu z přístavu až k samotné špici poloostrova - Taiaroa Head jsme viděli spousty pobřežních ptáků a kormoránů, kteří posedávali na přílivem odhalených mělčinách poblíž břehů. Plavební kanál však vedl prakticky středem zálivu a na detailnější fotku sedících opeřenců naše pětistovka nestačila. Vyměnil jsem objektiv a zkoušel letovky. Voda zde byla poměrně klidná takže jich pár celkem vyšlo.

003-NZ-cl2 Kolpíci královští na Taiaroa Head

Největší koncentrace ptáků byla u samotné Taiaroa Head. Na útesech pod majákem hnízdila velká kolonie kormoránů novozélandských (Phalacrocorax punctatus), racků novozélandských (Chroicocephalus scopulinus) a vyfotili jsme zde i skupinu kolpíků královských (Platalea regia). I zde jsem zkoušel detail pětistovkou. Tentokrát byla vzdálenost dobrá, ale vlny otevřeného moře řekly NE!

Třetí a závěrečná etapa naši vyhlídkové plavby se odehrávala na otevřeném moři. Hledali jsme delfíny, vzácné plískavice novozélandské (Cephalorhynchus hectori). Několik jsme jich skutečně viděli ale bez slušnějších fotografických výsledků. Nejkrásnější úlovek dne se podařil Aleně, když vyfotila startujícího albatrosa šelfového (Thalassarche cauta). Byla to tak trochu satisfakce za včerejší zklamání v Royal Albatross Centre.

Divoké pobřeží v oblasti Catlins (C)

Southern Scenic Route (Jižní vyhlídková cesta) z Dunedinu až do Te Anau nadchnepředevším milovníky krajinných scenerií, nicméně i zde určitě narazíte na některé mořské a pobřežní ptáky. My jsme zde nafotili ústřičníky proměnlivé (Haematopus unicolor), racky novozélandské a chaluhy subantarktické (Catharacta lonnbergi). U Nugget Pointu jsme měli štěstí na kruhoočko australopacifické (Zosterops lateralis). U parkoviště Nugget Point jsme slezli na další pozorovatelnu tučňáků žlutookých. Jak jsme zjistili, byla určena jen majitelům silných dalekohledů. Na focení to díky značné vzdálenosti rozhodně nebylo. Nejlepší ptačí fotoúlovek v této oblasti byl asi tučňák žlutooký na Cannibal Bay, kterého jsme objevili zcela náhodně při focení ranních krajinek.

004-NZ-cl2 Tučňák žlutooký na Cannibal Bay Osobně jsem přesvědčen, že tyto tučňáky samotáře můžete v této oblasti potkat vlastně kdekoli (máte-li štěstí), pravděpodobnost setkání určitě zvýší časná ranní návštěva.

Stewart Island (D)

Do našeho motelu jsme z výpravy na Ulva Island dorazili dost pozdě odpoledne. Přesto jsme se ještě vydali na průzkum Obanu, jediného městečka na ostrově. A tady zjišťujeme, jak je důležité, aby byli ptáci alespoň částečně přivyklí na přítomnost lidí. Ještě odpoledne se nám podařilo poměrně slušně vyfotit novozélandské endemity: holuby maorské (Hemiphaga novaeseelandiae) a papoušky nestory kaka (Nestor meridionalis), kteří přilétli přímo na zábradlí hotelové terasy a čekali něco na zub.

005-NZ-cl2 Skupinka nestorů kaka na zábradlí motelu

Druhý den jsme vyrazili na trek podél pobřeží ostrova. Bylo překrásné počasí. Kromě zajímavých krajinek na pobřeží jsme pozorovali při lovu volavku bělolící (Egretta novaehollandiae), párek ústřičníků proměnlivých, kteří nás chtěli vytrvale odlákat od svých mláďat. Při čekání na trajekt jsme pak přímo na pláži u přístavu mohli obdivovat na slunci se vyhřívající racky novozélandské a ústřičníky velké (Haematopus ostralegus).

006-NZ-cl2 Párek ústřičníků proměnlivých ze Stewart Islandu Co jsme viděli ve Fiordlandu.

Fiordland na jihozápadě Jižního ostrova nabízí podobně jako Catlins především krásné a trochu tajemné krajinky. I tady však můžete udělat slušné fotografie ptáků.

Jezero Te Anau (E) je ptáčkařům známé především jako lokalita, kde se téměř zázračně objevila v roce 1948 slípka takahe (Porphyrio mantelli) – jeden z ptačích symbolů Nového Zélandu, která byla řadu desetiletí považovaná za vyhynulý druh. My jsme zde tento vzácný druh neviděli, ale krásné počasí nás vytáhlo na odpolední procházku podél jezera a na jeho březích bylo možné pozorovat několik druhů vodních ptáků: bernešku velkou (Branta canadensis), poláka tmavého (Aythya novaeseelandiae), místní poddruh potápky roháče (Podiceps cristatus australis) a také velkého racka jižního (Larus dominicanus). Všechny jmenované ptačí druhy byly zvyklé na lidi, takže s 5-ti stovkou je byla radost fotit.

007-NZ-cl2 Polák tmavý u jezera Te Anau

Cestou na Milford Sound jsme zastavili na parkovišti u vodopádu Chasm (F). Tady „nás“ čekal nestor kea (Nestor notabilit). Oblíbenou zábavou tohoto horského papouška je okusování gumových součástí aut. Takže pozor na svá autíčka!

Během vyhlídkové plavby jsme ještě zahlédli tučňáka novozélandského (Eudyptes pachyrhynchus) ve vodě, bohužel v nefotitelné vzdálenosti.

Focení z auta u Hokitiky (G)

Po dvou podmračených dnech nás v Hokitice přivítalo ranní sluníčko. Na jihu se rýsovalo krásné panorama hor a tak jsme jeli zpět na jih v naději, že najdeme nějaké příhodné místo pro focení krajin. Když jsme odbočili z hlavní silnice, uviděli jsme slípky modré, jak se pasou na louce pár metrů od silnice. Zpomalil jsem, jel jsem téměř krokem. Zdálo se, že to slípkám nevadí a pasou se dál. Domluvili jsme, že vyzkoušíme „safari focení“ přímo z auta. Kousek jsem poodjel, připravil foťák, stáhl okno a pomalounku popojížděl autem ke slípkám. Když jsem byl kousek od slípky, vypnul jsem motor a foťák už to „kropil“. Slípka nás sice zaregistrovala, ale neodlétla, jako když jsem ji pronásledoval pěšky.

009-NZ-cl2 Slípka modrá u Hokitiki

Podobně jsme fotili i u vodních nádrží severně od Hokitiky labuť černou (Cygnus atratus stratus) a husici kuří (Cereopsis novaehollandiae).

Pokud jsou poblíž silnice, určitě doporučuji fotit z auta, které vám poskytuje kryt a ptáci poněkud ztrácí plachost.

Další neplánovaná setkání

V NP Abel Tasman (H) jsme si chtěli vyzkoušet, jak se jezdí kajakem po moři. Výlet byl vlastně kombinací půldenního treku a asi dvouhodinové plavby. Hlavně z obavy před koupelí jsme s sebou vzali jen malou fotovýbavu, aby případné škody nebyly příliš velké. Prakticky během celého treku jsme delší sklo (dvoustovku) nevyužili. Až na pláži Bark Bay, kde začínala naše plavba mořským kajakem, jsme během polední pauzy objevili krásné kormorány pestré (Phalacrocorax varius), kteří nebyli díky téměř permanentní přítomnosti kajakářů nijak zvlášť plaší. A fotka celkem vyšla.

010-NZ-cl2 Kormoráni pestří na Bark Bay

Ani na náš další 5-ti hodinový trek (část Queen Charlotte Sound Treku) (I) jsme nebrali velkou fotovýbavu. Cesta vedla poměrně hustým lesem a zejména ze začátku bylo vyhlídek poskrovnu. Hned u první vyhlídky nás poctil návštěvou chřástal weka (Gallirallus australis). Život ho naučil, že právě na tomto místě se pocestní kochají výhledy a nejednou i nějakou tu svačinku rozbalí. A to by bylo, aby nějaký drobet nespadl na zem. Chřástal byl skutečně dost nebojácný a bez problémů jsme jej mohli fotit snad ze tří metrů.

011-NZ-cl2 Chřástal weka

Před příjezdem do Christchurch jsme chtěli zastavit na některém “picnic place“ a užít si náš poslední novozélandský oběd. Náhoda nás zavedla na místo poblíž dvou malých rybníčků nebo spíš větších louží (prakticky už na předměstí Christchurch). A tady jsme vedle běžné kachny divoké nafotili i místní poddruh lysky černé (Fulica atra australis) a malého kormorána australského (Phalacrocorax sulcirostris), který žije téměř výhradně ve vnitrozemí.

Definitivní tečka v Christchurch

Na den odletu se vždy hledá program dost problematicky. Ani v Christchurch to nebylo jiné. Nakonec jsme se rozhodli navštívit International Antarctic Centre (J), který byl kousek od našeho hotelu i od letiště.

012-NZ-cl2 Tučňák nejmenší

Kromě exponátů a dokumentárních filmů o poznávání Antarktidy jsme zde mohli vidět oba poddruhy tučňáka nejmenšího (Eudyptula minor minor) a (Eudyptula minor albosignata), které jsou ve volné přírodě aktivní v noci. Čekání na letadlo zde uteklo velice příjemně.

Nový Zéland 2013.

Další naše fotografie ptáků můžete nalézt v příslušných fotogaleriích nebo na www.biolib.cz